Střelba do vlastní nohy

Byl přelom února a března 2022, začátek ruské agrese vůči Ukrajině. Lvov na západě země praskal ve švech pod náporem uprchlíků. Uprostřed nepřehledné vřavy plné zmatku a emocí stál na peronu lvovského nádraží kolega Tomáš Vlach s telefonem u ucha.

Mezi Pardubicemi a Kyjevem koordinoval evakuaci těžce postižené devítileté ukrajinské holčičky Jaroslavy Žuňové, která uvázla v téměř okupovaném Kyjevě a její zdravotní stav se prudce zhoršoval. Tomáš pomohl s přesunem vlakem do Lvova, kam dorazila evakuační sanitka z Pardubic.

To, co dnes vypadá banálně, byl v tehdejší atmosféře plné paniky, nefungujícího spojení i strachu z jaderné války malý zázrak. Za pomoc Jaroslavě, trvale upoutané na lůžko, posléze Česku osobně děkovala manželka ukrajinského prezidenta Olena Zelenská. Už tehdy mě napadlo, že by si za tento případ Tomáš Vlach zasloužil metál. „Samozřejmost, ne?“ odbyl mě.

Střih. Po necelých dvou letech od těchto událostí dostal Tomáš z Kyjeva jiné „vyznamenání“. Odebrání novinářské akreditace a tři roky zákazu vstupu do země. Když začal pátrat proč, dozvěděl se, že důvodem je jeho loňský článek pro Lidové noviny o legendárním ukrajinském veliteli Da Vincim, který zahynul v bojích s Rusy. Obsah textu údajně „podporuje narativ agresora, kterým ospravedlňuje invazi na Ukrajinu, a může mít negativní vliv na reputaci Ukrajiny“, tlumočili Tomášovi diplomaté vyjádření ukrajinské kontrarozvědky SBU.