Učili nás být mistryněmi utrpení. Já taková být nechci

Prodělala jste karcinom prsu, o čemž jste velice otevřeně mluvila. Svolila jste i s fotografií na obálku bosenského časopisu, kde jste ukázala jizvu po operaci. Tahle fotka vyvolala silnou a často odmítavou reakci. Proč?

Na konci roku 2017 mi diagnostikovali karcinom. Bylo mi pětatřicet a byla jsem novinářka, psala jsem o problémech, se kterými se každodenně setkávají běžní obyvatelé Bosny a Hercegoviny, ale taky o politice, korupci a dalších systémových nešvarech. Takže v jeden moment jsem vedla „bitvu“ na dvou frontách, veřejné a soukromé. Během jednoho roku jsem byla na čtyřech operacích. Na mastektomii i ovarektomii, kdy mi vzali taky vaječníky a vejcovody, taky jsem prošla pětadvaceti ozařováními.

Jednou jste prohlásila, že to bylo nejhorší období vašeho života, ale v něčem i nejlepší...

Ano, napsala jsem knihu, která se stala na Balkánu bestsellerem a byla přeložená do několika jazyků. A s tou knihou jsem tak po celém Balkánu cestovala. Setkávání s čtenáři a čtenářkami mi během léčby pomáhalo. Cítila jsem hodně podpory i lásky. O nemoci jsem otevřeně mluvila hned od začátku, protože to pro mě byl absolutní šok. V nemocnici jsem přitom viděla, kolik mladých žen má podobnou diagnózu – do té doby jsem si myslela, že se rakovina prsu týká hlavně žen nad sedmdesát let. Jenže v naší zemi se o tom prostě nemluví tolik, jak bychom potřebovali.