Události v kultuře

UDÁLOST TÝDNE

Festival Glastonbury je místo, kde se obyčejné koncerty mění v události, které se připomínají ještě dlouhé roky a desetiletí. Pětadvacet let od svého prvního velkého vystoupení si letos připomínali R.E.M. a stejně aktuální ročník, který proběhl ve dnech 26.–30. června, přinesl mnoho výrazných momentů. Takových, které nejsou jen ryze hudební, ale také mnoho vypovídají o náladě společnosti či střídání generací a přehodnocování vkusu.

Na počet zmínek a reakcí se tu bezesporu nejdiskutovanějším koncertem stalo vystoupení rockové pětice Idles, která nejen že předvedla energií a potem sršící set, ale především mezi své největší hity dost výmluvně a razantně zakomponovala všechna aktuální a politicky citlivá témata. Kapela spojila dav do skandování hesla „Fuck the King“, Nigela Farage označila za fašistu, během skladby Danny Nedelko kritizující nenávist vůči uprchlíkům se objevil nafukovací člun s figurínami v záchranných vestách z dílny umělce Banksyho a publikum ho svýma rukama obrazně drželo nad hladinou a celý koncert Idles zakončili výzvou ke klidu zbraní v Gaze. Solidaritu s palestinskými oběťmi tu ale během víkendu vyjádřilo mnoho jiných. Namátkou Damon Albarn z Blur, irské kapely Kneecap a Lankum nebo zpěvačka Aurora.

Glastonbury si ale také připsalo rekord, když největší dav na scénu nazvanou Other Stage přilákalo vystoupení kanadské zpěvačky Avril Lavigne, která tu pro 70 tisíc přihlížejících odehrála set plný svých největších hitů jako Complicated, Sk8er Boi nebo My Happy Ending. Což jen ukazuje obrovský posun ve vnímání popu, který se za posledních dvacet let odehrál. V době první půle nultých let, kdy debutovala, byla Avril Lavigne hudebním tiskem vysmívaná a znevažovaná coby teenagerská emo hvězda. Dnes se k ní vztahují jak Olivia Rodrigo, tak třeba i Billie Eilish nebo Charli XCX. Vnímají ji jako svoji předchůdkyni a nálady na festivalech jako Glastonbury ukazují nejen to, jací aktuální umělci a umělkyně jsou zrovna in, ale i to, že minulost popu není definitivní a neustále se mění.
Pavel Turek