Nová mise Toma Cruise: Studia se chtěla zbavit hvězd, ale zjistila, že je potřebují

Událost týdne

Korporátní smlouvy nebývají vzrušující čtení, jedna ale stojí za pozornost. Jde o čerstvý kontrakt mezi Tomem Cruisem a Warner Bros. Discovery. Síly v něm spojily největší hollywoodská hvězda současnosti a dravá zábavní společnost, která chce promlouvat do podoby streamovacího trhu i do celkové tváře Hollywoodu.

Studio pod svá křídla získalo tvůrce, jehož hodnota se počítá v miliardách. A který jako víceméně jediný dokáže na své jméno prodat film. Bez ohledu na chybu, kterou udělal loni v létě, když odmítl posunout premiéru dalšího dílu Mission: Impossible a doplatil na čelní střet s Barbie a Oppenheimerem. Půlmiliardové tržby byly zklamáním. Zvlášť po předloňském úspěchu filmu Top Gun: Maverick s celosvětovými tržbami 1,5 miliardy dolarů. Ten pasoval Cruise přes noc do role „zachránce Hollywoodu“ a světelné roky ho vzdálil od pověsti „bláznivého scientologa“, jímž se stal po extempore v Show Oprah Winfrey v roce 2005.

Tehdy manicky skákal na jedné z nejsledovanějších pohovek v Americe a vyznával se z lásky k tehdejší dívce (nyní exmanželce) Katie Holmes. O rok později ho po čtrnácti letech propustil Paramount a jako důvod uvedl jeho nestabilitu a negativní obraz. Dnes panuje názor, že šlo o záminku, jak se zbavit drahé, náročné hvězdy, a oslabit tak samotný hvězdný systém. Ten v té době už nějakou dobu rozleptávaly investice do CGI animace, jež žádné hvězdy nepotřebuje. Brzy se měl přidat trend franšíz a značek, jež byly hodnotnější než konkrétní tváře a stály na nahraditelných hrdinech.

Pandemie, stávka, streamovací války a krize komiksových adaptací však nyní zamíchaly kartami. Z Cruise je opět žhavé zboží. Pro Warnery má točit původní filmy i franšízy. Smlouvu lze číst i jako veřejné přiznání Cruisovy hodnoty a posun v přemýšlení korporací. Možná jim došlo, že s vaničkou maximalizace zisků vylily i dítě, jež desítky let tvořilo základní stavební kámen Hollywoodu – cosi tak nepodstatného, jako je hvězda. Jindřiška Bláhová

Album týdne

Josefina Dusk je originální hlas, který lze jen těžko zařadit a působí mimo všechny tuzemské, různě profilované scény. Z povahy to není ani ryzí písničkářka, ani čistá producentka. Většina jejích skladeb vychází spíše z tance a performance a je to znát i na její aktuální třetí nahrávce Pumpa Pumpa.

Přestože se to nemusí na první poslech vůbec zdát, zastřešujícím motivem hybně úderné a razantně primitivní novinky je strach. Respektive atakující strachy různých podob. „Strach z odsouzení, izolace, všednosti, bílého hluku davů, šmejdů, podvodníků, pachu smrti a párkovačů na benzínových pumpách,“ jmenuje Josefina Dusk v průvodním slovu k albu alespoň některé z nich, přitom cílem je nepoddat se ani jednomu. Obal desky ji dokonce zachycuje jako superhrdinku boje proti strachům – Wonder Woman odhodlanou odrazit jejich útoky.

Hned úvodní Pumpa zmiňuje ony ohřívače párků z benzínek, pak přijde na řadu hravé říkadlo Kiwi s varováním „Nepokládej si kiwi na čelo“, načež v houpavě znepokojivé Bugs & Ticks & Fleas dojde na fobii z hmyzu. Pumpa Pumpa sází na přímočarou energii a jednoduché úderné syntezátorové rytmy. Oproti indiepopovým začátkům, které před třemi lety charakterizovaly její debut Virtues of the Necessary, se Josefina Dusk nyní přiznaně hlásí k linii umělců spojených s Neue Deutsche Welle osmdesátých let a na ně dále navazujícímu dění v podobě stylu electroclash zpopularizovaného na začátku milénia taktéž v Německu. Stejně tak nachází elektropunkový element v odkazech na hudbu z dětských pořadů, podobně jako třeba ruská hudebnice Kate NV.