Jít na Kelty s genetikou je cool
S německým archeogenetikem Stephanem Schiffelsem o tom, jak DNA přepisuje starobylé dějiny
Mor řádil v Evropě už v době kamenné. Mayové bohům neobětovali panny, ale malé chlapce, často bratry. Raní Keltové dodržovali silnou společenskou hierarchii a elity si moc předávaly v rámci jedné rodiny, ovšem po ženské linii. To všechno víme díky DNA uchované v zubu nebo části lebky lidí, od jejichž smrti uplynuly tisíce let. Archeogenetika – tedy disciplína, v níž se právě poznatky genetiky užívají ke studiu minulosti – přináší úžasné objevy a přepisuje naše dosavadní znalosti zejména starých dějin, z nichž se nedochovalo mnoho písemných pramenů. „Když se potká genetika, archeologie a antropologie, můžeme si klást zcela nové otázky – a získat na ně odpověď,“ říká Stephan Schiffels, který se věnuje populační genetice a archeogenetice v Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku.
Značnou pozornost vyvolala vaše zjištění o dvou keltských princích, kteří žili zhruba 500 let před naším letopočtem v okolí dnešního Stuttgartu. Co jsme se dozvěděli díky vašemu výzkumu, který spojuje právě vyjmenované obory?
Spousta informací nám stále uniká, protože tady mluvíme o mnohem vzdálenějším období, než z jakého pocházejí nejstarší písemné záznamy o Keltech, které nám zanechal Julius Caesar a další římští autoři. Lidé, jež jsme zkoumali, jsou označováni jako raní Keltové, žili kolem 5. a 6. století před naším letopočtem a patřili k takzvané halštatské kultuře. Byli zajímaví mimo jiné tím, že ve společnosti dodržovali silnou hierarchii, což byla zásadní změna ve srovnání s předchozími obdobími, zejména starší dobou bronzovou. Některé mrtvé pohřbívali do velkolepých mohyl, které se musely budovat léta a mají až 100 metrů v průměru. Hroby byly navíc mimořádně bohatě vybavené: pohřebními vozy, sloními kly, nábytkem, předměty ze zlata či jantaru, vzácnými látkami. Původ materiálů také dokládá, že udržovali čilé obchodní styky s Itálií, Řeckem, Afrikou, celým Středozemím. Dva princové, jejichž kostry jsme zkoumali, byli uloženi právě do takových obrovských mohyl, což značí jejich významné společenské postavení.


Jaké postavení mohl mít člověk, kterého pohřbili do stometrové mohyly?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu