Končí noviny, které páchaly těžký zločin

Když Andrej Babiš vstupoval do politiky, koupil si největší deník MF DNES, aby měl kontrolu nad tím, co se bude o něm a jeho protivnících psát. Do klína mu přitom spadl i sesterský a méně vlivný list – Lidové noviny. Předseda ANO to možná ani nevěděl, ale tím se stal aktérem víc než stodvacetiletého příběhu, jenž svojí délkou a dramatičností nemá na zdejší mediální scéně obdoby. Nyní vydavatel oznámil, že tento příběh končí. Lidové noviny se v omezené podobě přesouvají na internet a dá se čekat, že uprostřed klesajícího zájmu o tradiční noviny skončí úplně. Jaký příběh tedy končí?

Tenkrát v Kremelské

Konec roku 1989 nepřinesl jen svobodu, ale došlo také na obnovu zašlé slávy. Kdysi velké značky, zadupané komunisty do země, nastoupily cestu obnovy, často velmi pracně. Jedna z nich ovšem měla trochu náskok. Stalo se to díky umanutosti jednoho penzisty a možná největší drzosti, jaké se režim vyžadující bezvýhradnou poslušnost za svoji existenci dočkal.

Nedá se ale říct, že by šlo o lecjakého penzistu. Dvaašedesátiletý rezident pražských Vršovic Jiří Ruml žil v roce 1987 pod dohledem tajné policie stejně jako řada jeho přátel. Měl za sebou povznášející zkušenost redaktora Reportéra, jednoho z časopisů, které se staly během pražského jara nositelem nově nabyté svobody slova. Když to skončilo, odmítl Ruml uznat okupaci za „bratrskou pomoc“, byl vyhozen z KSČ, ztratil práci a začal se živit rukama. Díky odvaze a přátelství s jinými kritiky režimu se zapojil do disentu, podepsal Chartu 77, byl vězněn a v roce 1984 nastoupil na rok trvající a velmi rizikovou službu jejího mluvčího.