Biden vstoupí do učebnic

Nejvýznamnějším rysem vlády Joea Bidena byl podle mě jeho odklon od předchozích desetiletí ekonomické politiky. Americké federální vlády se více než půl století bránily jakýmkoli zásadním dlouhodobým investicím do americké ekonomiky. (Dokonce i obrovské výdaje spojené s pandemií byly využity ke spotřebě, a nikoli jako investice.) 

Typickou fiskální politikou naší éry byly místo toho daňové škrty. Prezidenti Ronald Reagan, George W. Bush a Donald Trump zavedli rozsáhlé daňové úlevy, převážně ve prospěch bohatých. Výsledkem je Amerika, pro niž je typický nadbytek v privátní sféře a úpadek ve sféře veřejné – domy za 100 milionů dolarů v zemi, kde jsou silnice plné děr a v níž děti umírají v míře nevídané v jakékoli jiné průmyslové zemi. (Zmíněné daňové škrty spolu s výdaji na válku v Afghánistánu a Iráku jsou převažujícím důvodem dnešního enormního amerického státního dluhu). 

Biden tento příběh proměnil. Využil zdrojů dostupných federální vládě k obrovským investicím – do infrastruktury, péče o děti, výroby i energetiky. Investice se hned tak nevrátí, mnohé z nich se v tuto chvíli teprve začínají realizovat.

Spojené státy teď ale procházejí nejrozsáhlejší modernizací své dopravní infrastruktury od padesátých let, bylo zahájeno již více než 56 tisíc různých projektů. Země zažívá rozmach investic do výrobních odvětví a vývoj zaměstnanosti zvrátil trend posledních desetiletí. Na vzestupu je také zelená ekonomika. Bidenem zavedené daňové úlevy pro rodiče s dětmi pomohly během roku, kdy byly v platnosti, snížit dětskou chudobu v Americe o 46 procent – za jediný rok se tak nad hranici chudoby dostalo 3,4 milionu dětí. (Po roce platnost opatření vypršela a republikáni ji v Kongresu odmítli prodloužit.)