Ti, co nikdy neslyšeli vtip o blondýně

Liberálové dnes již „rozumí“ voličům populistů. Přestali je označovat za nevzdělané hlupáky a začali je vnímat i jako občany opuštěné politickým establishmentem, který byl dlouhodobě hluchý k jejich potřebám. To, že jsme cosi pochopili ohledně voličů Trumpa či Babiše, však neznamená, že by se identický princip nemohl opakovat v jiné podobě.

Před časem se ve Financial Times psalo o výzkumu názorové orientace generace Z (18–29 let), který ukázal zásadní odlišnosti mezi muži a ženami. Zatímco ženy jsou údajně orientovány spíše progresivně, muži jsou konzervativnější. Podle Financial Times bylo jedním z katalyzátorů tohoto procesu #MeToo, díky němuž ženy začaly vystupovat proti dlouhotrvajícím nespravedlnostem. V deníku Alarm se na toto konto píše, že „#MeToo způsobilo větší příklon k feminismu mezi ženami a mohlo naopak vyvolat defenzivní tendence vedoucí k posunu blíže směrem ke konzervativnímu pólu u mužů“. 

Vysvětlovat konzervativismus mladých mužů tím, že „ženy díky #MeToo začaly bojovat proti nespravedlnosti“, je problematické, protože k boji proti nespravedlnosti se hlásíme všichni bez rozdílu ideových východisek, a pokud je konzervativismus mladých mužů způsoben příklonem mladých žen k feminismu, zajímáme se o to, čím se zázemí či životní zkušenost těchto mužů liší od mužů, kteří se k feminismu naopak hlásí? 

Meze únosnosti kultivované veřejné debaty jsou nastaveny tak, že snesou více negativních soudů o mužích, než když se kdosi paušálně trefuje do žen. Je to svým způsobem logické a vychází to z principu historického deficitu. Hlášek, k čemu všemu se dívky nehodí, a sexistického urážení jsme si užili dost. Ale vysvětlete to někomu, kdo se narodil po roce 2000 a žádný vtip o blondýně třeba nikdy neslyšel. Vyžaduje to opravdu zralý nadhled chápat svůj život jako pobyt v kontextu historického kyvadla.