Srdce pořád pumpovalo, plíce dýchaly, tak jsme lezli dál

Na světě jsou jen tři muži, kteří to dokázali. Zdeněk Hák, Radoslav Groh a Jaroslav Bánský teď zlezli obávanou Muču Kiš (7453 m n. m.) v pákistánském Karákóramu, nejvyšší horu, na kterou dosud nevystoupal žádný člověk. „Je to neskutečné dobrodružství, zkoušet se dostat tam, kde ještě nikdo před tebou nebyl,“ říkají po svém návratu v rozhovoru s Respektem při kondičním tréninku v pískovcových formacích na Malé Skále v Podkrkonoší, kde jejich příběh přátelství, důvěry ve schopnosti toho druhého a vůle dosáhnout vytyčeného cíle začal před čtvrtstoletím dostávat své první kontury.

Všechno je to v hlavě

Pískovcové hranoly kolem skalního hradu Vranov tyčícího se nad temně modrou řekou Jizerou jsou oblíbeným místem výletníků, lehce přístupné po pohodlné cestě. Horolezecká trojice, která sem vyrazila měsíc po výstupu na jednu z nejtěžších hor světa, vypadá v davu náhodných turistů se svými lany a karabinami na batozích až nepatřičně. Po pár minutách se ale cesty rozcházejí: Radoslav Groh s kolegy odbočuje na malou pěšinku schovanou v borůvčí, jež končí přímo mezi skalami. Odtud dál už lze pokračovat jen strmě vzhůru. 

Známé maloskalské pískovce jsou v porovnání s Karákóramem nesrovnatelně nižší, nejsou tu žádné ledovcové průrvy ani nekonečné závěje sněhu. „Jenže stačí jeden špatný krok a letíš dolů. Pak už nejde vzít nic zpátky,“ říká s pohledem do rozeklaných útesů Zdeněk Hák. „Proto je potřeba přistupovat s respektem ke každé náročnější stěně. Jedna taková je teď před námi.“