Už nestačí s Orbánem nespolupracovat, je třeba se proti němu bránit

Režim Viktora Obrána dělá leccos po svém, často na to nebyl hezký pohled, ale ještě nikdy se to tolik nekřížilo s českými národními zájmy jako teď. V době, kdy se Evropa obává ruských násilných akcí a opevňuje východní hranice, se Orbán rozhodl uvolnit Rusům a Bělorusům pracovní víza a de facto tím otevřel pro ruské tajné služby cestu do schengenského prostoru Evropy bez hranic.

Vyhrát spolu s Čínou

Fakticky vzato nejde o novou věc. Maďarský premiér držel dlouho otevřené dveře pro ruské agenty tím, že povolil v Budapešti fungování ruské Mezinárodní investiční banky, instituce napojené na aktivity sloužící už od časů SSSR pro krytí špionážních operací na Západě. Když pak Maďaři tuto pochybnou instituci po americké hrozbě sankcemi v dubnu 2023 zavřeli, vypadalo to jako ústupek. Zkušenost posledních let však ukazuje, že Orbán ústupky nedělá, a i tady je zjevné, že jen potřeboval čas, aby otevřel pro Putinovy lidi jinou cestu. 

Tahle zarážející vstřícnost ke státu, který projevuje vůči Evropě otevřené nepřátelství a hrozí jí jaderným útokem, je doprovázeno svérázným narativem jakéhosi orientálně fatalistického a vypočítavého pohledu na budoucnost. Orbán je totiž přesvědčen, že v současném dějinném souboji liberálního Západu s Ruskem a Čínou stojí Maďarsko jakožto člen západních struktur na té méně schopné straně, jež nakonec kvůli svým slabostem včetně tolerance k migraci a LGBT+ nevyhnutelně „prohraje“. Říká to otevřeně, naposled minulý měsíc na pravidelném setkání maďarské vládní elity v rumunském Sedmihradsku. Za této situace by bylo pro Orbána logické oddělit se od „zvrhlých západních odsouzenců“ a přimknout se k východním vítězům, ale to vládce Maďarska nechce – z EU ani NATO minimálně prozatím nevystupuje, z obou institucí totiž plynou Maďarsku značné výhody. Zároveň se však dlouhodobě staví na stranu nepřátel Západu s tím, že i z takového postoje by mohlo Maďarsko v budoucnu těžit.