Řízek, vejce, tatranka

Marná sláva, i když letní horka nabádají k přesunu do klimatizovaných prostor nebo k pobytu u vody, někteří si léto nedokážou představit bez turistických poznávacích výprav za přírodními krásami i kulturními památkami. Navazují tak na zdejší dlouholetou tradici, kde se aktivity tohoto druhu těšily již od 19. století velké popularitě. Avšak žádná přírodní scenerie ani sebezajímavější památka vás sama o sobě nezasytí. Vždy hrozí, že vás přepadne hlad, který není jen maskovanou žízní. 

Co mezi chleby

Ostatně mnohým se to stalo, sotva usedli ve vlaku. Fungovalo to jako Pavlovův podmíněný reflex nejen u dospělých, ale ještě více u dětí – stačí si vzpomenout na prožitky ze školního nebo rodinného výletu. Pro mnohé patřilo k největším zážitkům právě gastronomické přeměřování obsahu chlebníčků, které nastalo, jen co se vlak hnul ze stanice. Pokud jste se domnívali stejně jako já, že obligátní studený vepřový řízek v hliníkové kazetce je záležitostí několika posledních desítek let, mýlili jste se. 

Už v roce 1947 v prvním ročníku časopisu Vlasta psali o řízcích jako o obvyklém jídle na cesty. Lehce kritizována byla další cestovatelská klasika – natvrdo vařená vajíčka. Nešlo o obavy z cholesterolu, spíše o projev nelibosti nad skořápkami válejícími se ve velkém množství na podlahách vagonů. Pravda je, že vlak po nájezdu skupin výletníků mohl pak vypadat divoce. Proto také ve Vlastě doporučovali připravit dětem raději nějakou vydatnou pomazánku a umístit ji mezi dva kusy chleba. Časopis hned také nabídl recepty, které zajišťovaly, že dětem se dostane nejenom vydatné, ale (přinejmenším z tehdejšího hlediska) zdravé stravy. V jednom případě šlo o jednoduchou sýrovou pomazánku, v níž se k ustrouhanému nebo utřenému sýru přidával jen kousek másla (ne moc velký, přece jen poválečný nedostatek byl ještě hodně zřetelný) a nasekaná pažitka. Směs se pak mazala na žemle a obložila ředkvičkami. Druhý předpis odrážel dobové vnímání jater jako superpotraviny skvělé zejména coby strava pro děti, a tudíž i pro dětské výletníky. Na tuku a cibulce opečená telecí játra se měla umlít stejně jako podušený telecí řízek nebo tučnější kousek vepřového. Pak už se přidalo jen trochu hořčice, jeden žloutek (patrně syrový, tehdy si ještě nikdo s nějakou salmonelou nelámal hlavu) a jemně nasekaná čerstvá cibule. Pomazánkou se v tomto případě měly mazat chleby.