

Nejraději mám scénu, ve které Salieri nahlíží do originálních notových zápisů Mozarta, které tajně přinesla jeho manželka – do not, ve kterých nebyly žádné opravy, vypadaly, jako kdyby je „tomu oplzlému dítěti“ diktoval Bůh. Líbí se mi, jak o Mozartově hudbě Salieri mluví jako o „dokončené tak, jako snad ani hudba být dokončená nemůže“, a přitom u toho trpí závistí. Naplno se zde vyzní mistrné herectví F. Murray- ho Abrahama, představitele Salieriho. A kromě toho mám ráda ještě jeden detail, který se objevuje v průběhu celého filmu – Salieriho láska ke sladkému. Pro příběh to není nijak důležité, ale přidává to postavě jinak trochu asketického skladatele lidskost a vtip.

Zatímco u jiných Formanových filmů dokážu přesně pojmenovat oblíbenou scénu, u Amadea to mám jinak. Spíš než konkrétní scény jsem si u tohoto fenomenálního snímku zamilovala směs emocí, které se ve mně během těch téměř tří hodin střídají. Nikdy jsem nedokázala oddělit příběh od kontextu, v jakém Forman Amadea natáčel, kdy se s ním jako velká postava nepřijatá komunisty dostal do Československa. Do očí bijící mylná představa o lidech, které za geniální označujeme zpravidla až po jejich smrti, paradoxní síla průměrnosti, zvlášť té nepřijaté, kterou Forman dokázal fantasticky vystihnout, v kontrastu s famózní hudbou, kamerou i hereckými výkony. Amadeus je jedna velká milovaná scéna, která trochu vyždímá, zato hodně obohatí. Kdybych ale měla vybrat opravdu jeden moment, je to scéna, kdy Mozarta „pohřbívají“. Ty uvozovky jsou důležité. Říká nám tolik o tom, jak se s genialitou i průměrností, jejichž podobu si často zkreslujeme, i s jejich nižšími stupni neumíme vyrovnat. Nikdy jsme neuměli.

Nejlepší je scénka, kdy císař hodnotí Mozartovu strhující hudbu. Pochvaluje ho, že díky němu byli právě svědky něčeho zcela výjimečného. Protože je to ale císař, musí na géniovi něco najít. A protože je to císař, nedokáže zformulovat, co drobného by mu mohl vlastně vytknout. Napoví až jeden z jeho blízkých: „Je tam příliš mnoho not.“ Císař to s povděkem převezme za své. Géniové to holt nemají v životě nikdy jednoduché.
↓ INZERCE




Takto položená otázka ve mně vyvolává mírnou paniku. Znamená to, že můžu vybrat jen jednu?! Ale vážně. Zamilovaných scén mám mnoho a je zajímavé, jak se žebříček proměňuje v čase. Vždy jsem oceňovala okouzlující punkovost Formanova Mozarta, jeho nezatíženost společenskými konvencemi a zálibu v extravagantních parukách. S přibývajícími léty oceňuji zejména pasáže filmu, kdy vynikne jeden z jeho hlavních motivů – tedy jak palčivé je vědomí vlastní průměrnosti, která ještě více vynikne tváří v tvář výjimečným schopnostem a talentu. Nakonec mě ale vždy nejvíc zasáhne scéna v závěru, kdy těžce nemocný Mozart diktuje Salierimu jednu z pasáží Requiem. Až když skladbu slyšíme „demontovanou“ a pak postupně zase složenou do úchvatného celku, plně pochopíme a ještě více doceníme Mozartova génia. A s tím i Formanova.

U díla s tak precizní vnitřní architekturou je to obtížné… Salieri poprvé potkává Mozarta schovaný za misky s laskominami. To drama i komedie! Forman bravurně načrtne charakter obou, jejich vášně a slabiny. A rozvrátí očekávání o géniovi. Polidští ho, zbaví strnulosti váženého skladatele i tváře ze suvenýrů. Wolfiho lačnost po životě navzdory etiketě je kontrapunkt Salieriho závisti a falešné pobožnosti. Forman chystá překvapení nejen Salierimu, ale i publiku. Odhalení, koho obsadil do titulní role. Naplno se tu ukazuje součást jeho režijní geniality – schopnost vybrat herce, který by roli zdánlivě nikdy hrát neměl, ale je pro ni stvořený. A pod Formanovým vedením ze sebe vydá cosi magického. Tom Hulce za sebou měl hlavně part v rozjeté komedii Zvěřinec časopisu National Lampoon, k níž má Amadeus blíž, než by se mohlo zdát. Sledujeme jeden z nejlepších castingů vůbec. A k tomu i dokonalý Formanův vtip vpašovaný do velkofilmu. Elegantně vztyčený prostředníček všem autoritám tohoto světa.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Kontext6 minut
Trumpův plán na přesun Palestinců je také nebezpečný precedent pro Ukrajinu
Dominika Perlínová25. 2. 2025