Události v kultuře

Událost týdne

Ještě na skok k olympiádě v Paříži: během soutěží pro mě bylo zajímavé sledovat body language konkrétních sportovkyň a sportovců, čili jak řečí svého těla dávají najevo, co od klání očekávají a jak k němu přistupují. Pro některé to bylo (tak jako kdysi pro Emila Zátopka) očividné utrpení, pro jiné (tak jako pro aktuální gymnastickou hvězdu Simone Biles) zjevná radost bez ohledu na výsledek. Většinou šlo ale o kombinaci obojího. Že někdo během výkonu vypadá, že mu to dělá hrozně dobře, neznamená, že u toho zároveň neprožívá fyzická muka. Což pochopitelně neplatí jen pro olympiádu a sport obecně.

Znovu jsem si to uvědomil minulou středu na zahájení Mezinárodního festivalu nového cirkusu Letní Letná. Přehlídku trvající do začátku září odstartoval francouzský Cirque Le Roux s kusem Entre Chiens et Louves, k jehož názvu máme v češtině pěkný ekvivalent hodina mezi psem a vlkem. V inscenaci tenhle podivný meziprostor, kdy je od sebe těžké odlišit dobro a zlo, symbolizovalo přecházení mezi časovými rovinami, genderem, divadlem a akrobacií. Na komplikovaném ději nakonec (jak už to u nového cirkusu bývá) zas tolik nezáleželo, důležitější byly zhmotněné emoce. A ty se tu podobně jako u sportu předávají pohybem.

Vyznání lásky a vzájemné oddanosti tu například vyjádřila metaforická stojka na jedné ruce, kdy se dva akrobaté o sebe zapřeli nohama levitujícíma ve vzduchu, a tím si vybudovali společné těžiště znemožňující svůj pád. K lásce však zároveň přes všechno vyladění vždycky patří určitá nestabilita. Tu   symbolizovalo fyzické vypětí obou zúčastněných, kdy se během svého čísla neustále pohybovali na tenké hraně mezi svým psem a vlkem, mezi spontánní ladností a pečlivě nacvičenými pohyby, mezi rovnováhou a pádem. Všechno máte do posledního detailu promyšlené, vše působí nesmírně přirozeně, stačí ale sebemenší chyba a celá kompozice se může zhroutit.