Jsi trapná jen svým věkem

Když loni vyšla nejslavnější žijící kanadské spisovatelce Margaret Atwood povídková sbírka, anglofonní recenzenti se shodli, že se v ní zúročila moudrost čtyřiaosmdesátileté autorky. Před pěti lety jí zemřel manžel – a témata lásky, ztráty i žalu v ní rezonují vskutku palčivě. Zároveň však dokázala, že se ani ve zralém věku nebojí žánru a experimentování. A s energií sobě vlastní se vrhla, jak naznačuje už název svazku, do podvratných variací na pohádky, sci-fi i do postapokalyptických scénářů.

Knihu tvoří patnáct povídek rozdělených do tří částí (první se jmenuje Tig a Nell, třetí Nell a Tig a prostřední Máti čarodějka). V krátkých a zjevně hodně osobních prózách o Tigovi a Nell sledujeme velké i malé chvíle ve šťastném manželství a od počátečního humorného ladění v nich Atwood postupuje k elegickým tónům.

Nell vzpomíná na mrtvého Tiga, přitom ji stále obklopují jeho věci, věci, kterých se dotýkal a měl je rád, a ona se musí vypořádat s jeho pozůstalostí. Nebo napsat jako vdova dopis přátelům s tím, že ten, který by chtěla napsat, se zásadně liší od víceméně konvenční a očekávané verze, kterou nakonec skutečně pošle. A protože spolu strávili několik desítek let, všímá si i společenských změn.

Těch se ostatně za jejího života udála řada, jak ukazuje také v imaginárním rozhovoru s Georgem Orwellem z prostřední části: zatímco ona mu vysvětluje, jak funguje internet, on se diví, že jako „žena z kolonií“ píše. V další povídce tohoto oddílu se zase v sebeparodii na svůj nejznámější román Příběh služebnice vrací k námětu sexuální dystopie: tentokrát však na světě řádí příšerná pohlavní nemoc a v zájmu zachování lidského rodu je třeba chránit čisté jedince.