Klukům vstup zakázán

Moje maminka, narozená v roce 1942, byla vzorná žačka a na základní školu vzpomínala v dobrém. Jedno ji však i po desetiletích coby milovnici gastronomie a vynikající kuchařku mrzelo – skutečnost, že se vůbec neučilo ani základům přípravy pokrmů. Prý jim to bylo zdůvodňováno tím, že z rodin stejně vaření brzo zcela zmizí a všichni se budou stravovat ve společných jídelnách. 

Ani já jsem se výuky vaření na základní škole nedočkal, ač bych to přivítal. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo získávání znalostí a dovedností spojených s přípravou pokrmů vyhrazeno pouze dívkám, zatímco kluci se vzdělávali v dílnách v pilování a podobných činnostech, z nichž jsem nedostával trojky či horší známky jen kvůli tomu, že mi učitelé nechtěli kazit vysvědčení. Fungovali jsme alespoň jako konzumenti výtvorů spolužaček – dodnes vzpomínám na vynikající řízek. Dnes už naštěstí na školách podobná genderová diskriminace neexistuje a základy vaření a zásady správné výživy se dostanou každému. 

Otročina sporáku

Cesta k výuce vaření pro dívky i chlapce ale vůbec nebyla jednoduchá a zejména v padesátých letech to s ní vypadalo bledě. Přitom právě v této době by byly hodiny základů vaření potřeba. Spousta maminek (a leckdy i babiček) byla donucena odejít do zaměstnání, a nebyla tak šance, že by zvládaly své potomky jakéhokoli pohlaví zaškolit ve vaření. Jenže se snilo o mamutích restauracích-továrnách, jež ženy zbaví otročiny sporáku, o které vyprávěl V. I. Lenin. Přece nebudeme učit děti, lhostejno zda dívky, nebo chlapce, něčemu, co je spravedlivě odsouzeno k zániku a je pouhým přežitkem starých (a ošklivých) časů.