Martin M. Šimečka: Nuda s Ficem

„Písemnosti, které vyrábí Milan Šimečka a jemu podobní, jsou i svědectvím ostrého ideologického boje, který zuří v dnešním světě mezi kapitalismem a socialismem.“ Tato věta vyšla v roce 1978 v komunistickém deníku Pravda, který čas od času věnoval mému otci dlouhý text podepsaný pseudonymem. Tehdejší režim byl totiž neosobní – nepřátelům státu se v novinách věnovali anonymní autoři. Politici jejich jména nevyslovovali. 

To se změnilo. Dnes se nepřátelům státu, který současní vládní politici považují za svůj majetek, věnují osobně – jak to dělá premiér Robert Fico vůči mému synu Michalovi a naší rodině. 

Několik jiných jevů se však nemění. Normalizační režim do omrzení omílal lži, jejichž účelem nebylo lidi přesvědčit, ale zastrašit. Těmito lžemi jim vzkazoval, že je všemocný, a proto může lhát, jak se mu zachce. 

Robert Fico se tuto metodu naučil jako mladý komunista, a jak stárne, vrací se k ní se stále větší úporností. Není náhoda, že – ačkoli v jiné souvislosti – často opakuje, že on je ten „normální“ (zatímco ti druzí mají rakovinu). Pojem normalizace vymysleli samotní komunisté, aby lidem vnutili vzorec chování. Všechno, co se mu vymykalo, bylo „nenormální“, a proto potrestáno.