Deal, jehož jméno se nesmí vyslovit

Psát tak, jak lidé mluví a jak je to pro ně srozumitelné? Anebo raději ne, když už jen výběr slov čtenáře vytáčí proti věci, kterou není dobré pohřbít?

Těžká volba. Zná ji každý, kdo se někdy v Česku snažil popisovat green deal a měl větší ambice než sesbírat pár pochval za populární stížnosti na Brusel.

Zavedené označení pro všechno to, co chce EU udělat v zájmu záchrany klimatu, už v češtině nabralo zcela toxický nádech. Velké části veřejnosti automaticky naskočí, že jde o esenci zbytečného zdražování diktovaného zvenčí, nebo rovnou o vlastizradu.

Zdejší ekologické spolky proto na rovinu přiznávají, že spojení green deal už ze slovníku pragmaticky vyřadily. A stejně nyní postupuje i Fialova vláda, která, zdá se, řeší velké dilema – jestli zavrhne jen nepopulární nálepku, a obsah, ke kterému se sama přihlásila (stejně jako předtím ta Babišova), zkusí zachránit. Anebo jestli dá raději ruce pryč rovnou úplně od všeho.