To jsi hodně svobodomyslnej člověk, takhle se zničehonic vydat do ciziny.“ – „Spíš je svobodná,“ komentuje mé krátké prázdninové dobrodružství vdaná kamarádka a matka dvou dětí. Jo, jsem svobodná a švorc. Ještěže mám svůj oblíbený bufet U Mámy (díky!).
Letos jsem si chtěla užít léto v Česku, a zároveň si tak ušetřit na podzimní cestu do cizokrajna. Ráda v horku lelkuju na chatě, v lese, v polích i na festivalech. Takže když v létě vyrazím za poznáním za hranice, bývá mi nakonec trošku líto, že tu o něco přijdu. S kamarádkou Klárou jsme si tedy naplánovaly domácí čundr. Deset dnů odpočinku, spaní venku, lenošení v trávě, koupání a navštěvování vesnických putyk. Jenže cesta do zahraničí má jednu výhodu – člověk si koupí předem jízdenku a prostě odjede. Zůstat v Česku znamená i nepřeberně možností odkládání začátku cesty. Což se taky stalo.
Člověk může vzít na poslední chvíli práci, pomáhat s péčí o babičku, má dost času na chycení střevní chřipky, objednávání domácích spotřebičů, noční bdění, sbírání nápadů na to, co všechno dalšího by se dalo dělat. I na frustraci z pocitu promrhávání vzácných volných dnů.
Svoboda single života, paralýza z nekonečného množství možností, rozhodování na poslední chvíli. Výsledkem bylo, že čundr se pořád nekonal a zbýval mi týden volna. Odjela jsem na chatu s otázkou, jestli si ho užiju. Natáhla jsem se pod strom, pracovala na zahradě, nasávala ticho; nakonec mi došlo, že je vlastně všechno v klidu. Pak dorazila Klára – její rodiče mají dům asi sto metrů od naší chaty. Čas na další pokus naplánovat čundr a pak jít na pivo za jejím tátou a jeho kamarádem, asi pětačtyřicetiletým hospodským Láďou. Klára měla chuť i na nakládaný hermelín, ale Láďa měl druhý den v pět ráno řídit do Švýcarska a chtěl brzy zavřít.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
