Potíže s potížistkami

Tony Sopráno v sukních, Don Draper na podpatcích, Walter White v negližé. Takhle by asi dřív média titulovala hrdinky z obrazovky, kterým by se povedlo dosáhnout stejné obliby jako slavným postavám televizních antihrdinů. Právě díky prestižním titulům jako Rodina Sopránů, Šílenci z Manhattanu a Perníkový táta seriály do značné míry povýšily na cosi stejně zajímavého jako filmy – a po rozšíření streamovacích portálů nás pak čekala záplava obsahu na pokračování, v němž se topíme doteď. 

Dnes nám ty přezdívky znějí hrozně. Nepravděpodobnost, že by je někdo použil, je daná i tím, že od dob, kdy tzv. quality TV dominovali muži, už uběhlo pár let. Změnily se žánry, uchopení postav i délka titulů. Bezskrupulózní antihrdinové, kteří překračují etiku, zákony a ničí životy všem kolem sebe, ale přesto je milujeme, už nejsou tak populární. Stejně tak ubylo mnohasezonových prestižních seriálů, v nichž je možné sledovat pomalou románovou proměnu hlavních postav a žít s nimi několik let. Vyrábějí se převážně minisérie, ženských hlavních postav je mnohem více než dřív a jsou trochu z jiného těsta. Přesto by se pár adeptek na podobnou ženskou televizní (anti)ikonu našlo.

Třeba Kate Winslet. Už v roce v 2011 si zahrála Mildred Pierce ve stejnojmenné minisérii Todda Haynese oceňované fajnšmekrovským publikem, před pár lety si ji zamilovali skoro všichni v roli policistky Mare z Eastownu. Letošní politická satira Režim mohla její propojení se seriály završit, ale u kritiků i diváků propadla. Nicole Kidman se od přelomových Sedmilhářek žádný stejně velký seriálový zářez nepovedl, Amy Adams, která hrála novinářku ve skvělých Ostrých předmětech, je příliš vytížená filmy a Elisabeth Moss na svém návratu po skončení Příběhu služebnice teprve pracuje. Letos tak dostala šanci jedna z nejoblíbenějších amerických filmových hereček, která zatím do seriálového světa příliš nepronikla – Natalie Portman.