Jaký je váš nejoblíbenější český designový kousek?

Půllitr. Není to tedy jeden kousek, ale spousta variací, což se mi na něm právě líbí. Také to, že mnohé verze mají vysokou výtvarnou úroveň – za všechny třeba známá sklenice s kolečky od Jiřího Brabce. Vyráběla se desítky let, pily z ní miliony lidí, a všichni přitom podléhali její nenápadné kultivaci. Tak masové rozšíření tak kvalitního designu je další věc, která je mi sympatická. A dále: odráží stav společnosti. Když po revoluci procházelo krizí české sklářství a trh ovládla europiva, vypadaly půllitry ohavně. Naopak jak společnost bohatne a tříbí si vkus, úroveň jde nahoru. Například půllitry od designéra Ronyho Plesla. Navrhl jich několik, třeba pro pivovar Bernard. Jejich sklenici jsem zrovna nedávno dostala v hospodě – krásný, bytelný, ergonomický objekt. A ještě navíc bylo uvnitř pivo. Prostě půllitry jsou můj oblíbený designový kousek.

Mým nejoblíbenějším designovým kouskem jsou samozřejmě brýle, a to konkrétně štěrbinové sluneční brýle Okula Retina, které navrhl československý designér Jaroslav Trubač roku 1966. Tvarově vycházely z nejstaršího známého designu brýlí vůbec. Používali jej totiž Inuité jako ochranu proti sněžné slepotě. Trubač mohl inspiraci pro návrh čerpat při návštěvě veletrhu Silmo v Paříži, kde se tento prototyp space age brýlí mohl objevit u firmy Renauld, nicméně v té době byla exportérem do Francie i Okula a vyvstává otázka, kdo se inspiroval u koho. Model brýlí podobný těm z Okuly Nýrsko představila později i značka Sea & Ski Boy Watchers a stal se ikonou vývoje designu brýlí ve světě za železnou oponou. 

Nevlastním mnoho designových kusů, vždy mě spíše zajímá daný člověk a jak a s jakou energií byl kus tvořen. Vlastně nejde tolik o tvarovou genialitu, ale spíše o emoci, se kterou se ke mně dostal ten či onen kus. Miluju starý hrneček se cvrčkem, připomíná mi dětství a prababičku a léto strávené na faře na Horách Matky Boží (bez designéra). Dále jsem měl báječnou lampu od Dechem – mléčně růžovou (vydávala měkké a hřejivé světlo), ta je spojena s nimi (Kuba a Míša) i rodinou přátel – Míše jsem tenkrát dělal svatební šaty. Lampa je připomínkou světla těch až rodinných momentů. A teď mám i skvělou kašmírovou mikinu od Štěpánky Pivcové – velmi blízké kamarádky –, tak nějak je se mnou kdekoli i mimo Prahu. Feels like home.

Nedokázal bych jmenovat asi jedinou věc, a tak zmíním, co mě tento rok na české designové scéně zaujalo. Určitě jsou to 3D tištěné mísy od Silvie Sukopové, kolekce ručně broušených mís REI od Kateřiny Handlové pro Rückl, ale například i dřevěné stolky a celkově značka VNEM, působící na Slovensku. Jinak mám moc rád produkty od Tonu, Lasvitu, Bommy, Fatry a dalších.

Design mě obklopoval asi jako každého již od dětství, jen jsem tehdy nevěděl, že některé mé oblíbené hračky – například skvělá verneovská ponorka Nautilus – jsou navrženy významnými designéry, v tomto případě slavnou Libuší Niklovou. Z prací současných tvůrců mám doma ponejvíce nápojové sklo, jako tvarově jednoduchou a zároveň elegantní soupravu Bastia navrženou Jiřím Pelclem. Ale citovou vazbu asi mám hlavně k věcem po mých předcích, které jsou i po sto letech funkční a snažím se je užívat. Mám rád třeba nadčasový design sklenek od Aloise Meteláka navržených pro prvorepublikovou Krásnou jizbu, které jsou neuvěřitelně tenkostěnné a přitom odolné.