Myslím si, že příběh undergroundu už opravdu končí
S Vladimírem Drápalem o jeho skvělé cestě s Plastic People a autorských právech, která se neprodávají jako housky na krámě
Obvykle slyšíme nebo čteme o vítězích senátních voleb, o poražených moc ne. Vy jste v roce 2020 svoje volby v lounském obvodu těsně prohrál. Jaký měla ta prohra vliv na váš další život? Zlepšila ho, nebo zhoršila?
Myslím si, že zlepšila. Kandidaturu jsem přijal ještě před covidem a před válkou na Ukrajině. Šel jsem do ní s odhodláním bránit demokratické hodnoty a vrátit trochu do hry ideály Václava Havla. Covidem a ruským terorismem se ale situace zásadně změnila a asi bych už nenašel v politice prostor, v němž bych mohl být užitečný.
Jak to myslíte?


Vše se prostě natolik změnilo, že se důvody, proč jsem tu kandidaturu přijal, staly marginální. Všechny starosti a světové záležitosti jsou teď daleko komplikovanější a já nevím, jestli bych je uměl správně posoudit a prosazovat v nich svoje názory tak, aby to mělo smysl.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu