Devadesátky u maturity

Devadesátá léta prožívají renesanci zájmu. Pro ta československá donedávna platila hlavně pověst „nejlepší dekády“, kdy bylo možné všechno, jíž jako stín začal postupně sekundovat obraz násilného a bizarního období s orlickými vraždami a účesem „na Jágra“. Nyní tuto polarizaci vystřídal seriózní pohled či aspoň snaha nahlížet na první porevoluční dekádu jako na období plné protikladů a odlišných zkušeností, které stále není zdaleka tak jasně zachycené. Vlna zájmu o dobu, kdy se společnost transformovala ve všech vrstvách, přitom běží popkulturou – populární seriál Devadesátky či divadelní představení Pusťte Donnu k maturitě! – i odbornými kruhy.

Nedávno vznikla na Akademii věd ČR skupina pro studium transformace a částečným výsledkem její činnosti je publikace Věčná devadesátá. Proměny české společnosti po roce 1989. Její existence ukazuje, že devadesátky už nejsou tak blízko, aby se nedaly přehodnocovat. Že přišla doba otázek, které ještě před nedávnem nebyly zdánlivě relevantní nebo aspoň málokdy zněly nahlas. Třeba kdo jsou nejen vítězové, ale i poražení transformací v postkomunistických státech, kdy se mimo jiné začaly rozevírat společenské nůžky.

Právě zklamání z nenaplněných očekávání přechodu z komunismu do kapitalistické demokracie v posledních letech výrazněji probublává napovrch a komplikuje dosavadní příběh vyprávěný vítězi. Náhle jsou i u nás devadesátá léta érou, v níž je možné hledat odpovědi na řadu často negativních a matoucích současných jevů: stoupajícím nacionalismem i populismem počínaje a bytovou krizí konče.

Ohlížení se do minulosti jako cestu k lepšímu chápání dneška volí i editorky Věčných devadesátých. Pod jedenácti kapitolami jsou podepsaní novináři, historici, sociologové, kriminologové či učitel. Byť pocházejí z různých prostředí a disciplín, zadání pojmenovat, co tu po „věčných devadesátých“ zůstalo, je propojuje. Novou rozostřenost, která je výsledkem jejich spolupráce, hravě odráží i grafika knihy. Rozpixelované, přesto rozpoznatelné ikonické obrazy doby: havlovské véčko, tvář Václava Klause, zdvižené ruce hokejisty po vítězství v Naganu.