Donald Trump má důvod ke spokojenosti

Amerika má za sebou první z mnoha dílčích hlasování, jejichž vrcholem budou prezidentské volby 5. listopadu. V malém zemědělském státě Iowa se minulý týden rozhodovalo o tom, koho tato třímilionová konzervativní komunita vyšle do voleb jako kandidáta Republikánské strany. Iowa je tradičně první na řadě, výsledek málokdy odpovídá konečnému hlasování na podzim, zároveň ale dokáže změnit dynamiku soutěže. Letos se čekalo, zda Donald Trump potvrdí dominanci z průzkumů, zda se za jeho zády vyprofiluje silný kandidát či kandidátka, kteří by ho v republikánském klání přece jenom mohli ohrozit, a možná především jak dopadne bývalá vyslankyně USA při OSN Nikki Haley, která jediná představuje alternativu k Trumpovu izolacionistickému vidění světa.

Výsledek je poměrně jednoznačný. Trump svou hegemonii potvrdil. Nejenže jasně zvítězil, prolomil i psychologickou hranici 50 procent odevzdaných hlasů. Jinými slovy, ani kdyby se jeho protikandidáti teoreticky semkli pod jedním praporem, stále by byl v Iowě vítězem. Už v tomto okamžiku si tak můžeme říct, že republikánské voliče zjevně nijak neodradila série soudních žalob, kterým musí Trump jako historicky první exprezident čelit. Nejslabší postavení měl ve své straně zhruba před rokem, tedy ve chvíli, kdy první žaloba ještě nepadla. Od té doby naopak svou pozici jenom upevňuje.

Sněhová koule

Daleko za zády republikánského alfa samce se odehrával boj mezi floridským guvernérem Ronem DeSantisem a již zmíněnou exguvernérkou Jižní Karolíny Nikki Haley. DeSantis představuje pokus napodobit Trumpovu nabídku, ovšem bez jeho kontroverzní a pro mnoho umírněnějších Američanů nepřijatelné osobnosti. Haley naopak odkazuje k časům před Trumpem a jeho nacionalistickým populismem, což se projevuje její jednoznačnou podporou Ukrajině.