Jsme zodpovědní za to, co děláme ve snech? Cage září v satiře na kulturu celebrit

Událost týdne

Čekalo se to, stejně to ale přišlo až příliš rychle a s nepochopitelnou intenzitou. Na Slovensku se začala kultura po nástupu ministryně kultury Martiny Šimkovičové ve vládě Roberta Fica měnit k nepoznání.

K 15. lednu odstoupil po necelých třech letech z funkce ředitele bratislavské Kunsthalle kurátor Jen Kratochvil. „Máme důvod obávat se o nezávislost a svobodu této národní instituce,“ vysvětil rezignaci poté, co mu ministerstvo odmítlo schválit rozpočet a galerii zařadilo na seznam institucí, které podle Šimkovičové nominované ultranacionalistickou Slovenskou národní stranou „ohrožují budoucnost dětí“. Ministerstvo proto Kunsthalle hodlá sloučit se Slovenskou národní galerií, nad kterou chce získat autoritativní vliv v rámci připravované novely zákona o muzeích a galeriích.

Pokud projde parlamentem, Šimkovičová bude moci okamžitě odvolat dosavadní šéfy a šéfky jí podřízených institucí a nahradit je na neomezenou dobu, kýmkoli se jí zlíbí. Stejnou moc by získali nad „svými“ institucemi i představitelé krajů a měst. Úřad Šimkovičové zároveň spustil anketu, v níž se Slováků ptá, jestli má ministerstvo raději pečovat o kulturní dědictví, nebo akce LGBT+ komunity. Na obojí prý totiž nemá peníze. Genderová tematika je přitom logickou součástí také aktuální výstavy zmíněné Kunsthalle ...and they lived..., na kterou český kurátor Kratochvil pozval kupříkladu feministický otevřený kolektiv Björnsonova, laureáta naší Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2021. 

Šimkovičová podobné akce bere jako „parazitování“ na veřejných penězích a slíbila, že podobné „umění“ (do uvozovek ho dává sama) už od ministerstva „nedostane ani cent“, protože vyhlašuje „návrat k normálnosti“. Jenže ono nejde jen o rušení veřejné podpory. Na úřadech řízených nekompetentními lidmi s autoritářskými mozky jako druhý krok vždy automaticky následují zákazy. Když loni v říjnu xenofobka, dezinformátorka a konspirátorka Šimkovičová nastupovala na ministerstvo, ještě se tomu dalo smát. Teď je načase zbystřit pozornost a poskytnout jejím terčům na Slovensku veškerou podporu. Jan H. Vitvar

Album týdne

„Většina mé hudby je velmi ,Spanglish‘, protože tak jsem byla vychována a je to pro mě zcela přirozený styl,“ uvedla Kali Uchis předloni v rozhovoru pro Billboard. Rodačka z Virginie se coby dcera kolumbijských imigrantů vždy pohybovala mezi dvěma hudebními světy. Odmala poslouchala jak kolumbijský pop a hip hop, tak jazzové zpěvačky jako Billie Holiday nebo Ellu Fitzgerald. Logicky si pak všechny tyto vlivy našly cestu do její tvorby, v níž se střídají desky zpívané anglicky se španělskými, přičemž novinka, v pořadí čtvrté album Orquídeas, je zatím nejadresnější poctou zemi jejích rodičů.

Album pojmenované podle orchideje – kolumbijské národní květiny – se pokouší obsáhnout všechny odstíny tradiční i progresivní hudby vznikající nejen v této zemi, ale obecně na jih od hranic Spojených států. „Když lidé mluví o latinskoamerické hudbě, mají na mysli jeden sound, přitom to je mnoho žánrů. Přesně to chci dát na odiv, když natáčím španělské album,“ nechala se slyšet s tím, že Orquídeas de facto doplňují loňskou anglickou Red Moon in Venus.

Už od prvních vteřin alba, které jsou prosycené vzdáleným smíchem a smyslným vzdycháním, je evidentní, že Kali Uchis přichází s nahrávkou, která je věnovaná požitkům a touhám. Současně tu hlavní roli hraje ženská energie a dominance, kterou líčí hned úvodní ¿Cómo Así?. Kali Uchis střídá vlivy devadesátkového R&B s futuristickou elektronikou. Ovšem singl Te Mata popisující ženu v toxickém vztahu se vrací do minulosti, vykročí směrem k boleru a finální Dame Beso/Muévete zase přinese roztančený dominikánský styl merengue. Žánrové úkroky charakterizují i zúčastnění hosté, mezi nimiž figuruje jak hvězda tradičních mexických corridos tumbados Peso Pluma, tak hitparády bořící tvůrci populárního reggaetonu...