Pokud byla loňská hladovka zkouškou, pak Česko prošlo za jedna

Vyhlašovat anketu TOP 10 nejúspěšnějších hladovek v dějinách Česka asi není ten nejvkusnější nápad, ale pokud by se někdy náhodou takový žebříček sestavoval, pak kandidát na prvenství se jmenuje Jiří Gruntorád. Bývalý politický vězeň, signatář Charty 77 a zakladatel unikátní knihovny samizdatu Libri prohibiti dosáhl senzačním způsobem svého a dotlačil český stát k opatření, které se tady třicet let nedařilo prosadit – tedy k důstojným důchodům pro lidi perzekuované komunistickým režimem.

Gruntorád (71) si na ten úkol přinesl loni 17. listopadu k sídlu vlády stan a bez ohledu na mrazivé počasí se utábořil před vchodem. Přitom ohlásil, že zahajuje hladovku za odstoupení vicepremiéra a ministra sociálních věcí Mariana Jurečky. Ten totiž krátce předtím odmítl žádost bývalého disidenta Karla Soukupa o zvýšení jeho mizivé penze a přezíravě jej vyzval, ať si zažádá o dávky v hmotné nouzi. To se Gruntoráda dotklo: Soukupovi totiž chyběly odpracované roky jen proto, že ho komunistická policie vyhnala v osmdesátých letech ven z republiky.

Po jednom dni se ke Gruntorádovi přidal další bývalý disident – John Bok – a společně pak drželi před Úřadem vlády svůj protest týden. Hladovku ukončili až poté, kdy vláda, znepokojená jejich možným zdravotním ohrožením, uložila Jurečkovi zrychleně připravit zákon vedoucí ke zvýšení disidentských důchodů a splnila i další Gruntorádův požadavek: odvolala své usnesení, v němž se přihlásila k tradici Charty 77, což ovšem Gruntorád v souvislosti s neřešenými žebravými penzemi některých chartistů označil za neupřímné.