Strašidlo, ochraňuj Japonsko

Popularita japonského komiksu ve světě včetně Česka roste, což u nás umožňuje vydávat nejen rychloobrátkové manga série, ale i tituly, které ovlivnily vývoj devátého umění. Do této kategorie spadá ambiciózní výběr od legendárního komiksového autora Šigerua Mizukiho zachycující dobrodružství chlapce-strašidla jménem Kitaró. Může ale euroamerické čtenářstvo porozumět příběhům o hrdinovi nosícím vestičku čančanko a ve vyskakujícím levém oku vlastního otce?

Mizuki stvořil postavu inspirovanou japonským folklorem v padesátých letech minulého století, ale uspěl až o pár let později, kdy ze zlomyslného strašidla toužícího po pomstě za svůj tragický osud učinil superhrdinu. Kitaró začal pomáhat lidem, často i proti svým druhům, jež si autor vybíral z bohatého japonského bestiáře vycházejícího z buddhistické a šintoistické tradice. Ve třinácti do češtiny přeložených povídkách se setkáváme s Pískobabou, která o Kitaróovi občas pomáhá, ale především mu pronajímá byt, Strompírem, jenž do svých obětí zasívá semena krvelačných stromů, nebo Voděnou, kapalným duchem se sladkou příchutí napadajícím děti.

Znalost světa japonských strašidel jókai autor vstřebával už jako dítě z vyprávění rodinné posluhovačky přezdívané Nonnonbá („pobožná bábinka“). Lidová slovesnost, která se pro něj stala celoživotní inspirací, tak k němu pronikala především v ústním podání podobně jako u bratří Grimmů nebo Karla Jaromíra Erbena. Jestliže se obvykle tvrdí, že autorů lidových pohádek je mnoho, protože se jím stává každý další vypravěč a po jejich zaznamenání hranice autorství téměř určit nelze, pak Mizuki tuto otázku čtenářstvu usnadnil. Milovaná Nonnonbá mu jistě nevyprávěla příběhy, v nichž Kitaró vítězí nad západními strašidly (Frankensteinovým monstrem, Draculou, čarodějnicí), aby jim zabránil v ovládnutí světa, ani nedělala narážky na hrůzy války ve Vietnamu nebo na krutost jakuzy.