Den v antikvariátu

Šťastně jsem se přes všechny výluky dostala do Plzně, a dokonce jsem i v rozkopané Zbrojnické ulici zvolila správnou stranu, která je průchozí až nahoru na náměstí, takže se nemusím vracet a dostávám se až do svého antikvariátu. Uvařím si kafe a přesně v 9.00 otvírám.

Je konec září a studenti stále ještě občas shánějí učebnice, takže doplním ty prodané… a už je tu první student. Chce učebnici češtiny, zelenou, se žlutou spirálou na obalu. Protože učebnice vykupuji hodně a mám docela přehled, nehnu ani brvou a ukazuji mu Sbírku úloh z matematiky, zelenou se žlutou spirálou. Šťastně vydechne, že je to ona – a první dnešní prodej je uzavřen.

Natahuji ruku po kafi, ale ve dveřích už je pán s krabicí knih a ptá se, jestli může přinést dalších deset krabic. Samozřejmě může a já se dávám do přebírání. Jsou to běžné tituly, ale v pěkném stavu. Vyberu asi osminu z celého množství, což je docela úspěch.

Dopiju studené kafe a lidé se začínají pomalu trousit. Mladá dvojice si přinesla k pokladně štůsek pěkných titulů. To se mi vždycky líbí, když prodávám skutečně dobré knihy – zvláště ty, které se líbí i mně. Mají tam Berlín, Alexandrovo náměstí, Barmské dny, Srdce temnoty a Hráče na vinici Páně. Při placení se usmívám a podotýkám, že si moc dobře vybrali. Odcházejí také s úsměvem.