Jak se změnil váš život po vydání prvního bestselleru?

Můj život poměrně výrazně změnilo vydání Žítkovských bohyní v roce 2012. Změna samozřejmě nepřišla naráz, ale postupně. S přibývajícími překlady jsem totiž dostávala stále více pozvánek na zahraniční festivaly nebo veletrhy, takže jsem kvůli cestování musela minimalizovat práci ve své původní profesi kurátorky výstav. Psaním knih a divadelních her jsem se v té chvíli už byla schopná uživit, takže jsem to mohla dovolit. Styk s výtvarným uměním mi sice chybí, ale zato jsem během posledních let navštívila nejrůznější země (vaše zpráva mě například zastihla na přeletu mezi Chicagem a literárním festivalem v Brooklynu), kde jsem načerpala spoustu podnětů pro svou autorskou práci.

Jedním slovem – podstatně. Ale byl to poměrně pomalý proces. Že je má kniha bestseller, jsem zjistila zhruba půl roku po vydání. Najednou se mi začaly ozývat knihovny a různé instituce a zvát mě na besedy, média po mně chtěla odpovědi do anketních otázek, články, povídky. Postupně mi ubýval čas na lektorování a překládání a za rok od vydání jsem ke svému velkému překvapení zjistila, že mě psaní uživí. Jsem hodně na cestách, ale nevadí mi to, protože psaní je osamělá a soustředěná činnost a besedy a prezentace mých knih mi dopřávají dostatek kontaktu s lidmi, kteří se zajímají o to samé, co já – o knihy a literaturu.

Potom, co vyšel Prsatý muž a zloděj příběhů, jehož se prodalo přes 130 tisíc výtisků, mi to dodalo sebevědomí, ubralo pochybností a uspíšilo mé rozhodnutí odejít z magazínu Koktejl. Úspěch prvotiny mi dal křídla. Opije vás to. A já tomu kdysi v barech i vydatně napomáhal... Přistál jsem až v protialkoholní léčebně, což mi přineslo další knihu – Úsměvy smutných mužů. Na filmové plátno ji skvěle převedl režisér Dan Svátek a později natočil i román Dvě slova jako klíč. Co víc jsem si mohl jako autor přát? Svobodu. A tak jsem se vydal na duchovní pouť do Jeruzaléma a přerušil ji až tohle září v Assisi. Tři měsíce vnitřního prázdna a hojivého ticha byla jedna z nejlepších věcí, co mě mohla potkat.

Jen málo. Největší změnou pro mě nakonec nebyly ani tak prodeje Prašiny (když už tedy mluvíme o „bestsellerech“) jako spíš splnění velkého dětského snu a pochopení, že když se odhodláte udělat první krok, může být úspěch blíž, než se zdá. A neplatí to zdaleka jen o psaní knížek.