Události v kultuře

Událost týdne

Některou životní premiéru si člověk občas odbude až v devadesáti. V případě Jana Švankmajera (úctyhodné narozeniny se zmíněnou číslovkou oslavil začátkem září) se tak stalo minulou středu v Galerii Art Brut Praha, když zahajoval výstavu svému příteli Jaroslavu Čevorovi. Živoucí důkaz toho, že surrealismus má světu stále co říct i sto let po vydání Bretonova Manifestu, v němž umělecký směr definoval, totiž podle svých slov ještě nikdy nikomu výstavu nezahajoval. A to dokonce ani nikomu ze Skupiny českých a slovenských surrealistů, jejímž členem je Švankmajer od roku 1970.

Téhle pocty se Čevorovi dostalo z logického důvodu. Byl to právě kurátor jeho aktuální výstavy Meditace a Kosmické radovánky Švankmajer, kdo rozpoznal talent nyní třiašedesátiletého zlínského rodáka, který se vyučil traktoristou mechanizátorem, aby posléze během služby u parní turbíny v elektrárně začal na čtvrtky pastelkami vytvářet automatické kresby, při jejichž vzniku mu ruku vedlo cosi neznámého z nevědomí, co občas ve výsledku připomíná květinu, jindy naše vnitřní orgány a často nic podobného čemukoli z tohoto světa. 

Švankmajera uhranuly jeho spontánní práce nesvázané žádnými výtvarnými pravidly, protože právě akademismus, eklektismus a egoismus jsou podle něj tím, kvůli čemu umění přestává být uměním a stává se jen jednou z nepřeberně lidských profesí nesloužících k povýšení ducha, ale k nakrmení břicha. „Pro Čevoru, stejně jako pro ostatní tvůrce art brut, je důležitější tvůrčí proces než konečný výsledek. Důležitější je cesta než cíl. Jsou to poslední strážci majáku,“ prohlásil Švankmajer během vernisáže o autorovi, jehož práce už řadu let sbírá a byl to právě výběr z jeho kolekce, který loni Jaroslava Čevoru představil širší veřejnosti na reprezentativní kolektivní výstavě Zbožní zítřka. Umění vidět v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.