Česká politika skleněných útesů

Česká politika se nepozorovaně stala výstavní laboratoří fenoménu zvaného „skleněný útes“. Tento pojem označuje situaci, kdy nějaká vlivná instituce – firma nebo politická strana – upadne do krize a ztratí tak svou někdejší atraktivitu pro mužskou část osazenstva.

Pojem „glass cliff effect“ pochází z výzkumu z roku 2003, který reagoval na slavný článek, podle nějž se firmám vedeným ženami daří hůř než těm s ryze mužským vedením. Výzkum toto tvrzení vyvrátil, když srovnal finanční kondici vybraných firem před a po jmenování muže, respektive ženy do vedení. Zjistil totiž, že firmy jmenovaly ženy do čela až ve chvíli, kdy se jejich krize dostala do bodu, v němž je muži nechtěli vést. Ženy tedy přebíraly instituce v pokročilém stadiu rozkladu a tento stav byl pro ně výchozím bodem.

Čím více politické strany začaly svým chodem připomínat firmy, tím zřejmějším se stávalo, že efekt skleněného útesu se nevyhne ani jim. A pokud se podíváme na poslední roky české politiky, zjistíme, že česká politika je v tomto učebnicovým příkladem.

Průkopnicí skleněného útesu v české politice byla TOP 09 (pokud nepočítáme krátkou epizodu Miroslavy Němcové, která byla nucena vést otřesenou ODS do voleb po drtivém pádu Nečasovy vlády, aby ji v bezpečnějším povolebním období neprodleně vystřídal Petr Fiala). Markéta Pekarová Adamová přebírala TOP 09 ve chvíli, kdy ztratila svůj původní účel, spolu s ním i preference, a nakonec i své dvě hlavní mužské tváře. Následovali komunisti, kteří po odchodu Vojtěcha Filipa přepustili post poslední výrazné postavě, Kateřině Konečné.