Jak by Češi rádi bydleli?

🏠) Pohled do katalogů developerských projektů by mohl naznačovat, že lidé v Česku dávají přednost dost uniformnímu bydlení – řadovým domkům nebo bytovkám na okrajích města. Data odkrývají mnohem pestřejší realitu: Asi dvě třetiny lidí označují jako ideální bydlení právě ten dům a místo, kde aktuálně bydlí. Kritičtější třetina většinou upřednostňuje rodinný domek v osobním vlastnictví, obvykle ve městě. Osobně jsem si tuhle otázku intenzivně kladl asi před dvaceti lety, když jsme se s mou ženou a ročním synem začali rozhlížet po českém venkově. Tehdy jsme hledali naše dobré bydlení – dům v zahradě, místo, které by na nás mluvilo, místo, kde je střídání ročních období ještě cítit na vlastní kůži, kde je vidět zvlněný obzor, kam nás hned tak nedoženou bobtnající suburbia. Hledali jsme rok, našli  jsme a zakotvili uprostřed velké zahrady pod Orlickými horami.

🏰) Kamenné sály Gondoru? Nory Hobitína? Ve snech bych dal možná přednost dřevěným síním Rohanu. Ve skutečnosti po skoro dvaceti letech bydlení ve východočeské vesnici – i když s pražskými kořeny – bych asi neměnil. Zjišťuji, že je pro mě důležitější, kdo mě obklopuje, než kde přesně se můj život odehrává. Domov mi tvoří dobří lidé. Od ložnice a kuchyně sdílené s nejbližšími, až po sousedy a známé z vesnice. A kde jinde než u nás na vesnici nám sousedé několikrát do roka, jen tak, s úsměvem pomohou s péčí o zahradní havěť? Ale ta Středozem zůstává důležitým projekčním plátnem pro chvíle snění.

🏠) Ceny bydlení v poměru s průměrným platem českého a slovenského občana nám již několik let způsobují závratě a systém zvýhodňuje staré vzorce z minulého století. Narážím na to, že být single a freelancer a ještě v umění je před bankou nevýhodou, a pokud nemáte rodinný kapitál, dosáhnout na hypotéku je složité. I přesto, že zodpovědně a pravidelně platíte nemalý nájem, na něco vlastního mnozí z mé generace již zapomněli a smířili se s tím, že systému bydlení nevyhovujeme. Dobré bydlení by mělo být finančně dostupné a nezpůsobovat neklidný spánek. Mělo by nabízet alespoň základní možnosti, jak udržovat čistotu, dýchat zdravý vzduch a neohrožovat naše tělo. 

🏰) Pokud bych se měla ponořit do naivního světa pohádkového bydlení, tak by to byl dům nad útesem s architektonicky promyšleným interiérem s prosklenou stěnou s výhledem na oceán. Bylo by tam nahrávací studio, trampolína, knihovna a automat na veganské jitrnice. Známí by ochotně přijímali má pozvání ochránit mě od úplného se odříznutí od lidí. Zatím jsem ráda, že žiji v Praze, mám topení a stropní štukovou výzdobu, není zde válka, ani genocida, ani žádná čarodějnice nebo čaroděj na ministerstvu kultury a nejvíce si přeji, aby takové štěstí měli všichni.

🏠) Slušelo by se říct dostupné, levné, kvalitní a tak dál. To samozřejmě obecně platí, ale pro mě je dobré bydlení takové, které si mohu do detailu zařídit po svém. Proto i byt, ve kterém žiji, přestože je nájemní, je zařízen podle mých představ včetně podlah, kuchyně nebo koupelny, což je velká přidaná hodnota. Potřebuji žít v krásném prostředí, které bude odpovídat mojí estetice. Pak mohu být v takovém příbytku šťastná.

🏰) Jsem městský člověk, takže pro mě je sen bydlet v centru Prahy, a tam o podivnosti není nouze. I když to není nic neobvyklého, ale bydlet v bytě na místě s výhledem na střechy domů, kostel, divadlo nebo věž mě naplňuje radostí. Pak ještě potřebuji čerstvý vzduch a v létě slyšet, jak hvízdají rorýsi, a když je ještě vidět kousek nebe, tak už nic víc nepotřebuji. Snad jen dobré sousedy.

🏠) Znám dva domovy. Jedním je byt v nástavbě žižkovského činžáku s exkluzivním výhledem a interiérem od špičkových architektů. Druhým maličký domek před totální rekonstrukcí, kde ve dvou místnostech pokreslených pastelkami žije čtyřčlenná rodina s velmi improvizovaným vybavením. V obou se cítím skvěle. Proč? Protože ani jeden není exhibicí ega nebo shlukem individuálních úkrytů. Podstatou obou je sdílení společného prostoru a vztahy – k věcem i lidem. Velkorysost je mnohem zásadnější než velikost.

🏰) Pokud se opravdu mohu dopustit radikálně naivního husičkovství, pak si představím modernistický dům z první republiky a světlý byt s balkonem, který bych si mohl dovolit financovat s průměrným architektonickým příjmem bez toho, aniž bych musel dědit. Tím pozoruhodným a trochu podivným místem je samozřejmě Praha. Nejkrásnější město s nejnedostupnějším bydlením v Evropě, kde vyslovit „politika bydlení“ znamená být obviněn z radikálního levičáctví anebo ještě lépe ze znárodňování. Kouzelná krajina. 

🏠) Tohle není moc dobrá otázka, protože vyžaduje velmi komplikovanou a složitou odpověď. Přesto jsem tutéž otázku jako novinářka mnohokrát položila a vždycky byla zvědavá, jak z toho asi dotyčný vybruslí. Někdy byla odpověď banální nebo zamotaná, ale mnohokrát mi hodně objasnila. Takže teď to stačí shrnout. Dobré bydlení je krásné, dobře zorganizované a pohodlné, finančně člověka nezatěžuje a má v blízkosti dostupné vše, co je běžně potřeba.A ještě přidám něco z vlastní zkušenosti. Dobré bydlení potřebuje také dobré obyvatele, kteří nad tím, co chybí k ideálu, mávnou rukou, moc to neřeší a spokojeně bydlí.

🏰) Můj sen je prostorný byt se zahradou v přírodě u tramvaje. A za sousedy mít kamarády. Nejspíš to bude docela rozšířené přání, protože mnoho lidí má rádo městský život, ale zároveň jsou z něj unavení a potřebují i trochu přírody a klidu. Je tudíž zajímavé, jak málo vzniká domů a bytů, které jsou navržené natolik chytře, aby tyhle požadavky splnily. Takže jen doufám, že se to zlepší a tenhle sen se mi výhledově splní..