Jak jste se seznámili se svým životním partnerem/partnerkou?

S mým mužem jsme se seznámili ve veslařském oddílu Slavia. Jemu bylo devatenáct, mně sedmnáct, závodila jsem za mladší dorostenky, on už za muže. Myslím, že poznat někoho nejprve v kolektivu je opatrné a nadějeplné. Vydrželi jsme spolu 62 let. Díky za to. 

Se svojí první a poslední vážnou známostí jsem se seznámil na zahajovacím koncertě Pražského jara – Má vlast ve Smetanově síni Obecního domu.Stáli jsme vedle sebe, na balkoně a jako studenti na stání. Ale nějak to jiskřilo – jistě vlivem hudby. Při východu se mi dívka ztratila z dohledu, ale náhodou jsem ji zachytil na tramvajové zastávce a doprovodil ji k autobusu na Florenc. Byla z Brandýsa nad Labem, a než přijel autobus, tak jsem vyslechl její vztah ke Staré Boleslavi a historii svatého Václava. Život se odvíjel tak, že jsem i realizoval s Janem Koblasou kapli svatého Václava v Českém středohoří.

S manželem jsme se seznámili ve studentském vysokoškolském sboru, takže k našemu seznámení došlo na základě společného zájmu o hudbu. K hudbě jsem byla vedena již v rodině, kde můj tatínek i moje maminka hráli na hudební nástroje, byli pravidelnými návštěvníky divadelních představení a koncertů a v našem domě spolu se svými přáteli pořádali pravidelná hudební setkání. Zájem o sborový zpěv jsem projevovala od základní školy, protože jsem byla členkou známého brněnského Lýskova dětského sboru (podobně jako Eva Pilarová) a dění spojené s dětským sborovým zpěvem mě zaujalo do té míry, že jsem se při studiu na vysoké škole přihlásila do Brněnského akademického sboru. V průběhu činnosti ve sboru jsem se blíže seznámila se svým nynějším manželem, začali jsme spolu chodit a po sedmileté známosti jsme se vzali a jsme spolu dodnes – 51 let.

Bylo mi 28 let, neměl jsem žádnou známost a tak jsem rád přijal návrh kamarádů zúčastnit se plesu Vysoké školy ekonomické, jejímž jsem byl absolventem, s nadějí, že se mi poštěstí nějakou dívku sbalit. Ples se rozjel, kamarádi se svými dívkami nebo manželkami řádili na parketu a já seděl sám u stolku a posmutněle sledoval dění, když jsem uviděl sestupovat po schodišti v Lucerně dívku jako z pohádky. Delší blond vlasy, dlouhé květované šaty a hlavně tvář anděla. Tu krásnou pyšnou princeznu musím sestřelit, blesklo mi hlavou a začal jsem jednat, to jest oslovil jsem ji a pozval k tanci. Představili jsme se na parketu a po kratším pohovoru prozradila, že její tatínek pan inženýr „Novák“ učí na VŠE. Já jsem na to nejapně odpověděl, že nás učili dva Nováci, z nichž jeden byl prima a ten druhý byl protivný pedant. „Ten protiva je můj otec,“ řekla Jana. Neurazila se, ale porodila nám čtyři dcery a žijeme spolu již 46 let.