Krásný život v houbě

Houby jsou fascinující a trochu tajemní tvorové. Známá věc: to, čemu laici říkají „houba“, je jen plod, valná většina organismu žije pod zemí nebo ve ztrouchnivělém dřevě. Nejčastěji je to rozsáhlá změť propletených vláken, někdy podivuhodných rozměrů a vždy podivuhodných vlastností. S podhoubím se v běžném životě setkáváme častěji, než tušíme. Je možné, že ho brzy budeme míjet i na ulicích, protože z něj budou postavené domy.

Tlumí, nehoří, jen ta pevnost

Látka na spodní prádlo nebo umělá kůže, to jsou asi nejčastější a nejdostupnější užití podhoubí, jen se mu pro ty účely říká latinským názvem mycelium. Stále častěji je však mycelium, respektive kompozity s jeho přísadou, užívané také jako konstrukční materiál – pro stavbu nábytku i samotné stavby.

„Zpomaluje požár. Izoluje lépe než většina umělých izolantů, a nejen teplo, ale i zvuk. Sbírá uhlík ze vzduchu. A roste na zemědělském odpadu. Je možné ho nemilovat?“ píše v pět let staré knize Building Revolutions (Revoluce ve stavění) její autor David Cheshire, nadšenec a expert na udržitelné stavění v jednom. Nadšenec vypočítává další vlastnosti, které z mycelia dělají žádaný a smysluplný materiál budoucnosti. Expert zmiňuje i jiné, méně příznivé, které jeho užití u skutečně velkých a rozsáhlých staveb komplikují. Ocelárny a mosty přes mořské úžiny se z mycelia asi nikdy stavět nebudou. To neznamená, že bychom z něj nemohli stavět menší a častější konstrukce. Třeba i rodinné domy.