Události v kultuře

Událost týdne

Pokud o tom, že budu psát o filmu, rozhodl snímek Hoří, má panenko, pak měla režisérka Věra Plívová-Šimková filmem Krakonoš a lyžníci zásadní vliv na to, že jsem se díky touze letět po zasněžených pláních jako pašerák Karla Heřmánka naučila jako dítě lyžovat. V tomto konkrétním zážitku jsem nejspíš sama. Ale celé generace československých dětí brala režisérka, jež minulý týden zemřela v devadesáti letech, do hravých, radostných, byť postupně i více bolestivých světů dětských hrdinů a hrdinek, jimž rozuměla víc než kdokoli jiný v tuzemském filmu. Cítila dětskou duši i představivost. Příběhy o partách, soutěživosti, žárlivosti i přátelstvích a zradách vyprávěla z dětské perspektivy. Její doménou přitom byla vesnice s lyrickou poetikou i jistou přímočarostí a daností věcí.

Její tvorba na Barrandově spadala do kategorie filmů pro děti a mládež, které před rokem 1989 představovaly pro režim, jenž ve formování omladiny viděl budoucnost, dvojnásob ceněný žánr. Na Barrandově pro ně existovala samostatná tvůrčí skupina. Její filmy nebyly výchovně angažované. Do dětství se v jejím podání naopak dalo z doby uniknout.

Zároveň bylo v dětském filmu – asi kvůli předpokladu, že žena bude s dětmi pracovat líp než muž – snazší prosadit se jako režisérka. Už na FAMU ji varovali, aby se držela vařečky, že v kolosu Barrandova jen stěží uspěje. Uspěla a ani nemusela zvyšovat hlas jako Věra Chytilová. Dokonce přinášela do státní kasy cenné valuty, jak se její filmy jako Páni kluci nebo Jak se točí Rozmarýny prodávaly do zahraničí.