Vnitroblok je největším bohatstvím domu
Dvorky se dají využít lépe než jako místo pro popelnice. Mohou spojovat komunitu i ochlazovat město
Osmdesátník Jaroslav Jelínek prožil dětství ve vnitrobloku na pražské Floře. S rodiči se tam jako malý kluk nastěhoval ve čtyřicátých letech. Velký otevřený dvůr tehdy sloužil třeba ke skladování dřeva a uhlí, ale on na prostor vzpomíná jako na velké hřiště. „Hráli jsme si ve skupině dětí v rozmezí od šesti asi tak do patnácti let. A bylo nás běžně tak třicet nebo čtyřicet,“ vypráví.
Vzpomíná hlavně na fotbal nebo na hru okýnka – v podstatě kopanou s jedním míčem, ale mnoha brankami v rozích hřiště. Tím pro ně byl vyvýšený prostor uprostřed společného dvora, který je dnes porostlý trávou, rostou na něm lípy a jsou tu dětské prolézačky. „V zimě nám tátové tenhle plácek polili vodou a hrával se i hokej,“ dodává. Dětské přátelství party kluků z vnitrobloku na Floře přetrvalo po desítky let až do dneška.
Ještě před pandemií koronaviru se „kluci ze dvora“ – v té době už šedesátníci a sedmdesátníci – ve velkém počtu setkávali pravidelně každý čtvrtek v hospodě. Pandemie šňůru více než dvou tisíc takových setkání přerušila a dnes už se parta kamarádů schází jen jednou za měsíc. Navíc ve výrazně menším počtu a sám Jaroslav Jelínek na setkání nebyl už několik let, přestože dříve chodil pravidelně.


Blok budov, ve kterém vyrostl, vznikl ve dvacátých letech minulého století. Má dvanáct vchodů a dohromady bezmála 290 bytů. Vnitřní otevřený prostor je volně přístupný z ulice a patří ke všem domům – není tedy rozdělený plotem, jak tomu je v mnoha jiných případech. Vnitrobloků najdeme v mnoha městech nejen v Česku tisíce. Z mnoha z nich se každodenní život v průběhu let vytratil – ať už to souviselo se zrychlováním životního stylu nebo s tím, že se vlastníci o tato prostranství příliš dobře nestarají. Přitom mohou být vnitrobloky bohatstvím nejen pro lidi, ale i pro městskou zeleň a městský organismus. Někteří lidé si to čím dál víc začínají v souvislosti se vzrůstajícím hledáním životní rovnováhy uvědomovat a vnitrobloky se snaží oživit – chtějí ve městech mít svůj kousek klidu a přírody i místo pro komunitní život obyvatel.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu