Když se urbex potká s démony

Ema Březinová právě přišla o matku. V práci mají pochopení, stejně jako partner, a dopřávají jí čas dát se dohromady. Ovšem ona během výprav do zděděného rodinného domu nedochází ke smíření. Na povrch namísto toho vyplouvají předchozí traumata a tragédie. Před několika lety se její bratr Michal ztratil během urbexové výpravy, což vedlo k rozklížení rodiny, a nakonec i ke zmizení otce. Právě na jeho poznámky, v nichž mapuje vše, co Michalovu poslední výpravu provázelo, Ema narazí a brzy se i v jejím okolí začnou dít podivné věci. Není jasné, zda se jedná o narůstající paranoii, či v sousedství operuje démonický kult…

Vilém Koubek působil jako editor, což se tematicky i přesně vystiženým pocitem únavy z lidské blbosti a nekonečného pinožení promítlo do stripové série Korektor, na které pracoval s ilustrátorkou Janou Kilianovou. Knižně debutoval splatterpunkovým románem Čepel entropie. Z řady kratší i delší dobu zářících hvězdiček tzv. české akční školy (kterou založil Jiří Walker Procházka a k dokonalosti dovedli autoři jako Jiří Kulhánek, Štěpán Kopřiva či František Kotleta) se pak vydělil dvojicí románů Posmrtná predace a Smějící se bestie. 

V nich představil českou odpověď na hrdiny irského mistra depresivního noiru Kena Bruena. Koubkův Vincent Krhavý se dostává do Odpočinku, rezervace pro bývalé mileniály, nyní už v důchodovém věku, kteří nejsou schopni fungovat v jiné „době“ a blíže neurčení politici si je pěstují jako manipulovatelnou voličskou sílu. Oba romány si získaly i díky výbornému audiozpracování nadšené fanoušky, zároveň postavily Koubka před výzvu – opakovat úspěšnou formuli, nebo udělat krok stranou? Zatloukání hřebů je důkazem, že zvolil druhou možnost. 

Hororový román, který těží z temných městských legend a atmosféry opuštěných budov kdesi na periferii civilizace, v tomto případě vybydlených paneláků v sousedství zavřeného vepřína, je podivuhodně civilní – především ve srovnání s povídkami. Hřeby sice obsahují pro Koubka typické popkulturní reference, ovšem zbavené vtipkování. Například na tom, jak si kdo pamatuje závěr sci-fi hororu Vetřelec, autor demonstruje nespolehlivost naší paměti a ochotu archivovat si falešnou realitu. Zároveň je text mnohem strožejší, v podstatě osekaný na kost. Což perfektně ladí s popisy posledního Michalova videa i se způsobem, jakým Ema interaguje se svým okolím.