Nečekané poselství z Hradu

Někdy je jeden krok víc než mnoho slov. Český prezident Petr Pavel často mluví o tom, jak je osud Ukrajiny důležitý i pro nás. Odkazuje na historii, kdy jsme byli aktivní a nenechali se vláčet dějinami. Zejména v zahraniční politice již učinil řadu praktických kroků, například podporou české muniční iniciativy. Nicméně 28. října svá slova stvrdil nečekaným a o to důležitějším krokem – vyznamenal Karla Kučeru, který padl při obraně Ukrajiny u Bachmutu.

Třiadvacetiletý Čech neměl souhlas zdejších úřadů, takže se o něj zajímala policie. Jeho příběh tedy mohl být „jen“ o individuální statečnosti. Prezident Petr Pavel ale udělením vyznamenání vlastně řekl, že padl za svou vlast. Zpřítomnil nám všem osud Ukrajiny, je pro nás tak důležitá, že za ni stojí položit život.

V posledních letech se symboly z veřejného prostoru vytrácejí. Protože se tady všechno promele horem dolem na sociálních sítích, vše se zpochybní a pošpiní, jedeme často v jakémsi hodnotovém minimu. Je dobře, když hlava státu ukáže, že to lze dělat jinak.

Petru Pavlovi se večer podařil ve více ohledech. Byl důstojný, mezi oceněnými nebyl nikdo, kdo by budil větší pochyby. V projevu neútočil na žádnou skupinu občanů, jak rád činil jeho předchůdce. Nastolil však i důležité téma.