Podivuhodný příběh Zoltána drotára

Rozsáhlých románů, jež líčí těžký životní příběh jednotlivců a jejich rodin během dějinných turbulencí 20. století, vychází u nás v posledních desetiletích poměrně dost. Upoutávka na „generační ságu, která bezezbytku naplňuje odvěkou čtenářovu touhu po silných příbězích“, jak nakladatelství Argo inzeruje román Jako po drátku, tak nemusí působit zvlášť originálně.

Prvotina Ondřeje Šance (1979), cestovatele, dobrodruha a farmáře z Českého středohoří, však za pozornost určitě stojí. A není to jen tím, že po bestsellerech Žítkovské bohyně, Šikmý kostel, Slepé mapy či Bílá Voda tentokrát nesledujeme příběh strádajících žen a že se dostáváme i hlouběji do historie než ke komunismu a nacismu.

Z Kysuce až za oceán

Protagonistou románu je Zoltán Ďurčo, s nímž se seznamujeme v polovině 19. století skrze postavu jeho těhotné matky Márie. Chudá kysucká žena po jeho narození, živoření ve vsi a po smrti manžela, který se živil jako potulný drotár, zakotví s dětmi v divoce se rozvíjejícím městě Aussig, tedy v Ústí nad Labem. Tam ji však čeká život v ještě větší bídě, dřině a ponížení než ve slovenských horách.