Ve kterém sci-fi díle je podle vás mimozemský život zobrazen nejuvěřitelněji či nejpůsobivěji?

Sci-fi literatura nabízí nejen nesčetné množství popisů různých forem života, ale často i filozofické zamyšlení o povaze vědomí samotného. Zajímavá forma života je bytost Wan-To v knize Svět na konci času od Frederika Pohla. Oproti klasickému životu na bázi uhlíku je Wan-To bytostí tvořenou plazmatem a jeho příbytkem jsou hvězdy. Ačkoli je fyzickou formou člověku vzdálený, jeho charakter je téměř lidský. Je inteligentní, má smysl pro humor a umí zažít samotu. Wan-To není ve sci-fi unikátem, bavíme-li se o bytostech obrovských rozměrů. Za zmínku stojí také oceán na planetě Solaris ze stejnojmenné knihy Stanisława Lema, který je obdařen vědomím neuchopitelně odlišným od vědomí lidského. Tyto bytosti bychom ovšem jen stěží označili za nejuvěřitelnější zpracování mimozemského života.

Z lehčího soudku nejprve. Líbila se mi úvaha Jana Nerudy, jak by vypadali tvorové žijící na Slunci. Měli by dozajista ideální, tedy kulovitý tvar. A protože by se živili slunečním světlem, měli by nepochybně podobu oka. Jen si to představte. Slunce obydlené plovoucími očními bulvami! To už není žádné „jsou-li tam žáby taky“!V literatuře mi nejvíce konvenují romány o (ne)kontaktu od Stanisława Lema. Polský spisovatel obětoval dramatický příběh s humanoidními tvory, kterých byla tehdejší sci-fi plná, ve prospěch logické úvahy: pokud by se život vyvíjel v jiných podmínkách, byl by tak jiný, že by smysluplný kontakt nebyl možný. Pozemšťané by z takového setkání odcházeli zmatení, plní otázek namísto odpovědí.

Pro srovnání je důležité, kde jsou splněny principy formující podobu života na cizích světech. Mám za to, že život bude založen na uhlíku, tedy na organických sloučeninách, a dokonce že bude mít velmi podobnou biochemii. Bude také platit princip vývojové konvergence. V prostředí podobném pozemskému budou i mimozemské organismy podobné těm pozemským z minulosti či současnosti. Nejlépe mi z toho asi vychází Avatar, kde jsou krásně zobrazeny možné podobnosti ve tvarech, barvách, projevech života, ale také rozdíly například v adaptaci na prostředí s jinou atmosférou. Zajímavým příkladem je také Vetřelec, který ukazuje nebezpečí biotechnologického výzkumu, která nejsou tolik vzdálená od zobrazené fantaskní reality. 

Nedávno u nás vyšly tři sci-fi, které originálně zobrazují mimozemský život: Spasitel (Andy Weir), S pokorou a nadějí (Becky Chambers) a Azhareida. Bitva o Gelidor (Tomáš Petrásek). Ve Spasiteli vyniká mimozemšťan Rocky, příklad vzácné kombinace pro nás exotického života, relativní uvěřitelnosti a „lidskosti“. Exotičtí mimozemšťané, třeba v Příbězích vašeho života (Ted Chiang; film Příchozí) nebo Slepozrakosti (Peter Watts), bývají pro nás téměř nepochopitelní, zato Rocky je „kamarád odvedle“, aniž by to působilo rušivě. S pokorou a nadějí líčí misi ke čtveřici planet s fascinujícím životem. Akci nečekejte, ale je to výborná kniha! V Azhareidě se naopak dočkáte i války a špionáže – a současně exotického života na měsíci podobném Titanu.