Jak probíhá nová studená válka na nejsevernějším místě, kde žijí lidé

Špicberky jsou nejsevernějším místem, kde ještě žijí lidé. Nachází se zde norská a ruská osada, které po desetiletí udržovaly dobré kontakty; hrály spolu fotbal i divadlo. Od předloňského Putinova útoku na Ukrajinu je s návštěvami a přátelením konec.

Uprostřed severního Atlantiku, více než 3000 kilometrů od ukrajinské války, míří k členitému pobřeží loď. Je 8. května, časné odpoledne, kolem se houpou třpytivé kry barvy polární modři, voda se vlní. Na pevnině jsou dlouho vidět jen skály, až náhle se objeví domy: nejprve křivé dřevěné stavby, pak obytné bloky připomínající lego.

Loď nabere směr k malému přístavu. Po nábřeží se k ní blíží podsaditý muž a začne mávat velkou vlajkou, která má tři široké vodorovné pruhy: bílý, modrý, červený. Rusko.

Plavidlo zakotví a vystoupí z něj asi padesát lidí, většinou turistů ze západní Evropy. Chtějí navštívit Špicberky, nejsevernější obydlený kus země na světě. Prohlédnout si Barentsburg, ruskou osadu na západě ostrova, v jejímž středu stojí obří Leninova busta a za ní mohutná kamenná deska s nápisem: „Naším cílem je komunismus!“