Uslyšíš něco, co je fakt hot

Lidé se ho báli. Vzbuzoval fascinaci i pobouření, symbolizoval cosi nemravného i nebezpečného. Rozšířil reprodukovanou hudbu do veřejného prostoru: do zapadlých barů, tanečních sálů i motorestů – tam, kde dobrý vkus toho, co se patří, nestrážili ani rodiče, ani umělecké elity, a dokonce ani policejní složky.  

Jukebox, který letos slaví 135* let, se stal i prvním automatem svého druhu, do nějž se vhodila mince a něco se stalo. To něco v tomto případě bylo, že začala hrát písnička. Přístroj nabízející desítky až stovky skladeb posloužil ve Spojených státech k rozmachu rokenrolu. Bez něj by se mladá poválečná generace nikdy tak snadno nedostala k novému divokému žánru, který se rozhlasové stanice ještě zdráhaly hrát, ovšem za niklák byly hity Chucka Berryho nebo Billa Haleyho k dispozici na každém rohu.

Podle odhadů bylo v roce 1956 po celých Spojených státech instalováno 750 tisíc jukeboxů, a především ve městech v rasově smíšených čtvrtích to byly zásobárny a inkubátory té nejaktuálnější a nejpodvratnější hudby, kolem níž se sdružovaly party dospívajících bouřících se proti konzervativním postojům starší generace.