91 nejlepších českých próz 21. století

Anketa o nejlepší českou knihu vydanou v posledních 25 letech se nerodila snadno. Odpověď na otázku, kterou jsme zaslali významným osobnostem naší kulturní scény, nezřídka začínala nedůvěrou: „Těžko z takového množství vybrat jen tři knihy.“ – „Literatura není sport a vyhlašovat nejlepší knihu jde proti jejímu smyslu.“ – „Definovat v oblasti kultury jakékoli žebříčky, nominace či ocenění je vždy ošidné a subjektivní.“

Přes pochyby, které je ostatně dobré mít na paměti a mají svou váhu, jsme dostali více než 60 odpovědí, za něž děkujeme. Věříme totiž, že velká anketa, kterou jsme z nich sestavili, má smysl. Nešlo nám jen o hledání vítězů. Máme za to, že vyzdvihování individuálních počinů nijak nesnižuje význam jiných děl. A že si naopak přes výjimečné kulturní výstupy lidé právě mohou najít cestu ke knihám, na které se na vrcholu výsledků nedostalo, na něž se v širším povědomí pozapomnělo, nebo jde o díla, jež jsou „na okraji“, ale stojí za pozornost. 

Stejně tak jsme se v doprovodných textech snažili přehlédnout literární krajinu uplynulého čtvrtstoletí a hledat proudy, jimiž se česká tvorba ubírala – i když bezesporu platí, že ne vždy jsou tyto hranice zřetelné a dobré knihy se jednoznačnému zařazení vzpírají. 

To je i případ jasného vítěze, povídkové knihy Jana Balabána z roku 2004, jež naši anketu s přehledem ovládla. „Lidé se rádi baví, hrají si, ochutnávají nové věci, experimentují, povykují, nechávají se mystifikovat, unášet fantazií, chlácholit i strašit. Nakonec ale stejně po vší té rozjívenosti zatouží po tom, aby s nimi chvíli někdo hovořil vážně,“ charakterizuje ji v našem rozhovoru básník Petr Hruška, Balabánův blízký přítel.