Ďáblův polibek

Začalo to polibkem ďábla, přesněji řečeno bylo to v průběhu skladby Kiss the Devil od kapely Eagles of Death Metal, kdy teroristé v pařížském klubu Bataclan v pátek 13. listopadu 2015 spustili střelbu. Mimořádný film Jednoho roku, jedné noci režiséra Isakiho Lacuesty natočený podle autobiografické knihy Ramóna Gonzáleze Paz, amor y death metal (Mír, láska a death metal) je nyní k vidění na iVysílání České televize a vřele ho doporučuji.

Zachycuje těžké vyrovnávání přeživších s posttraumatickým stresovým syndromem. Obě půle mladého páru Ramón a Céline to řeší po svém. Jeho dostihnou panické ataky, vyhledá odbornou pomoc, začne o traumatu mluvit a od základu se rozhodne změnit život. Pod vlivem mezního zážitku dá výpověď v práci a jde za smysluplnější náplní. Ona naopak vše drží v sobě a nikomu ze svého okolí ani neřekne, že v klubu byla. Různost mechanismů zvládání traumatu – přijetí a popírání – je však oba postupně začne odcizovat.

Film je mrazivou studií toho, jak se extrémní zážitek stal spouštěčem postupné, neviditelné, byť ne nevratné eroze vztahu i osobnosti. Intenzivní zážitek umocňují herecké výkony Nahuela Péreze Biscayarta (Ramón) a Noémie Merlant (Céline) v hlavních rolích, které vynikají hlavně řečí těla a nonverbální komunikací.

Režisér Lacuesta za tímto účelem najal choreografa, který přesně vedl pohyby a vytvořil šablony pro to, jak představitelé ústřední dvojice chodí, spí nebo reagují na dotek – a jak se to vše proměňuje v závislosti na ubíhajících měsících od otřesného zážitku. Tomuto neklidu a snadné dráždivosti odpovídá i výrazný soundtrack španělského skladatele Raüla Refreeho (mimo jiné spolupracoval s Rosalíou na albu Los Ángeles).