Ngogovice pod Medníkem

Netflix nedávno vypustil čtyřdílnou minisérii Jamese Reeda o životě šimpanzí tlupy pod názvem Šimpanzí říše (Chimp Empire), která pozoruje vůbec největší známou šimpanzí tlupu žijící v ugandském národním parku Ngogo. Vědci se na místě střídají od roku 1995, a primáti si tak na stálou přítomnost člověka ve svém prostředí zvykli. Filmařům se díky tomu naskytly naprosto unikátní záběry. A přiznám se, že je ten pohled poměrně zneklidňující; šimpanzi jsou nám svými výrazy i chováním tak podobní – a zároveň tak zjevně náležejí do zvířecí říše. 

Velmi sofistikovaná mimika šimpanzů odráží nezakrývané emoce, strach, radost, nejistotu i smutek. Dokument – jakkoli se člověk neubrání pocitu, že narativ tvůrců musí brát trochu s rezervou – má potenciál filmového thrilleru, tím spíš, že měli tvůrci (a potažmo i vědci, kteří v oblasti působí) to štěstí být přítomni zcela unikátní události. Velká tlupa se rozdělila na dvě, a je tak možné pozorovat, jak spolu obě tlupy, složené převážně z jedinců, kteří se znají z předchozího soužití, bojují o území a válčí. Vidět sociální dynamiku vztahů v tlupě je bez přehánění fascinující. Koho alfa samec nechá vybírat blechy ze svého kožichu a komu to oplatí, určuje hierarchii samců i samic ve skupině i následnou podporu v nikdy nekončícím boji o dominanci, stejně jako dělení masité kořisti. 

Na výpravy k patrolování hranic území či do války se vydávají samci, zatímco samice s mláďaty zůstávají v relativním bezpečí nitra území; to ale neplatí, pokud je třeba vyrovnat přečíslení nepřítele, v takovém případě se do boje pouštějí i samice. Svá zranění z bitvy alfa samec nikomu neukazuje, aby té slabosti nevyužil sok, který je neustále připraven dominantního samce vystřídat. Samice jsou promiskuitní a otec všech nových přírůstků v tlupě nejistý, pro přežití tlupy je ale důležitá celková síla a počet bojeschopných jedinců. 

Dospělci se láskyplně mazlí s mláďaty. Samice rozpolceně sleduje svého potomka při jeho první výpravě do korun stromů a neví, zda se radovat z jeho samostatnosti, nebo se bát o jeho bezpečí. A jedinec – lhostejno, zda samec či samice – si musí od tlupy jít čas od času odfrknout do hloubi pralesa (a pak se k tlupě samozřejmě zase vrátí, protože by sám nepřežil). Všechny ty behaviorální vzorce jsou nám tak povědomé; vidíme tak na vlastní oči, co předcházelo zrodu homo sapiens?