Češi čtou méně než v minulosti. Cítíte to ve vašem nakladatelství?

Knihy dnes soupeří o naši pozornost se sociálními sítěmi, streamovacími službami i jinými formami zábavy a v porovnání s předcovidovou dobou je pokles prodeje citelný. Nicméně čtenářský zážitek ze strhujícího románu nebo inspirativní odborné knihy nic nenahradí. Naše nakladatelství se zaměřuje na překladové publikace z oblasti přírodních i humanitních věd, po kterých je mezi čtenáři setrvalá poptávka. Spíše než pokles zájmu pociťujeme zvyšující se náklady související s inflací, které vedou k vyšším cenám knih, než na jaké byli lidé zvyklí, takže hodně rozvažují, co si koupí. Knihy se navíc čím dál více stávají sezonním zbožím, a nakladatelé proto do předvánočních měsíců koncentrují své očekávané bestsellery, čímž tento trend dále posilují.

Z trendů posledních let je ale zřejmé, že u známých autorů počet čtenářů neklesá. O letošní romány Jiřího Hájíčka, Bianky Bellové, Petry Soukupové nebo Petry Stehlíkové je stejný zájem, spíše dokonce vyšší, než u jejich předchozích titulů. Výrazný nárůst čtenářů je patrný u Petry Klabouchové a jejího hororu Ignis Fatuus, což souvisí hlavně se zvyšujícím se zájmem o tento žánr. K poklesu počtu čtenářů ale dochází u nových jmen a debutů. Do covidu jsme prodávali minimálně tisíc a více kusů, od té doby (a kvůli navazující inflaci) klesají prodeje i na polovinu. Stručně řečeno: čtenáři nám neubývají, jen mají menší ochotu při nákupu knih riskovat a jdou na jistotu.

Já myslím, že nějak dramaticky méně nečtou. Dnešní čtyřicátníci v zásadě ještě vyrostli na knihách a je tu zejména silná čtenářská generace lidí, kteří dospívali za komunistů, kdy dobrá kniha neměla příliš silnou konkurenci. Říká se, že velmi málo čtou „dnešní mladí“, ale i to je trochu optický klam. Oni opravdu moc nečtou knihy, ale mají své Tumblry a Wattpady, kam sami píšou a kde taky přečtou spoustu věcí, které napsali jejich vrstevníci. Ve svém nakladatelství cítím zejména důsledky inflace, kvůli níž si lidé za stejné peníze koupí méně knih než dřív. Někdo to odskákat musí, a já, jako vydavatel tzv. vysoké literatury, patřím k těm postiženým.  

Naše produkce je sice skromná, ale vyrostlo kolem ní velmi věrné a podporující publikum a necítím, že by četlo méně. Myslím, že jde o velmi aktivní čtenářstvo, pro které je literatura nedílnou součástí kulturního života. Naše knihy jsou navíc tak trochu niche produkt, vydávaný jednou ročně na podzim, čímž budujeme očekávání, která se nám (zatím) daří naplňovat. Stejně jako další malí nakladatelé se snažíme svým slow publishingem nabízet alternativu ke knižní nadprodukci, což naše čtenářstvo oceňuje. Malí nakladatelé sice fungují na českém knižním trhu v mnohem prekérnějších podmínkách než ti velcí, zároveň však mají se svým publikem daleko užší vztah, dostává se jim příměji zpětná vazba a neleží jim tisíce neprodaných výtisků ve skladech.