S pádem Bašára Asada se drolí i moc Íránu

Syrská protiasadovská revoluce začala před skoro čtrnácti lety – ale po většinu té dlouhé doby osud Sýrie neležel v rukou Syřanů. Bašár Asad se hned v počátcích tzv. arabského jara rozhodl, že nebude občanům demonstrujícím za větší svobody a důstojnost ustupovat. Jeho bezpečnostní složky do nich střílely ostrými náboji a zatčené mučily. 

Touha lidí po změnách se ale ukázala jako silnější než kdy jindy v historii asadovské tyranie, opozice se brzy ozbrojila a začala občanská válka. Ta se však postupně proměnila v konflikt, o kterém Respekt svého času bez přehánění psal jako o „syrské světové válce“. Její výsledek už nezávisel na tom, co chtějí – či co si dokážou vybojovat – sami Syřané. Rozhodující silou byly zahraniční mocnosti, které v Sýrii prosazovaly své zájmy. 

Zahraniční síly hned dvakrát zachránily Bašára Asada před pádem. Na jaře roku 2013 do boje vstoupila libanonská milice Hizballáh a rozhodla klíčovou bitvu u města Kusajr. Zásah řídil Írán, který do Sýrie dovážel zbraně a žoldáky. V roce 2015, kdy se Asad znovu dostal do úzkých, do války naplno vstoupilo Rusko, jehož stíhačky rozbombardovaly vzpurné čtvrti velkých měst. Opoziční milice se pak spoléhaly na pomoc z Kataru, Saúdské Arábie, Turecka či Spojených států. 

Sýrie skončila v troskách. Přes deset milionů lidí prchlo ze svých domovů, utíkali především před režimem. Půl milionu zemřelo, opět především rukou režimu a jeho spojenců. Asad získal kontrolu nad velkými městy a většinou země, fronta se však několik let nehýbala. Zdálo se, že válka je rozhodnuta – a Asad vítězem.