Za dveřmi

Škola skončila a já se těším, že jako každý rok přijedou na prázdniny vnoučata sousedů odnaproti. Vyběhla jsem na Šibeničák a lehla si na louku kousek od kamenného sloupu s křížem, který označuje místo, kde se kdysi dávno popravovalo. Prý tady dokonce upalovali čarodějnice. Je odtud krásný výhled na celé Hořice. Před čtyřmi roky jsme tu zkoušeli kopat, jestli třeba neobjevíme poklad. Ležela jsem na zemi dlouhé hodiny a sledovala, jak se mění mraky na obloze. Vzpomínala jsem na minulá léta. S kamarády jsme tu váleli sudy, sbírali mateřídoušku, lezli po stromech v sadu a kradli třešně. „Tak dlouho budu čekat, dokaď neslezeš, ty hajzle cigánskej,“ křičel na mě soused, o kterém se vědělo, že pije. „Všichni jste stejný, pakáž zlodějská,“ nadával, ale šplhat po větvích si netroufal. Za chvíli ho to omrzelo a odešel. Jenže na mě nastražil léčku. Schoval se kousek stranou, a když jsem slezla, chytil mě a nasekal mi na zadek, až jsem se z toho počůrala.