Bájný ocet

Kdy a kde přesně vznikl kouzelný elixír zvaný ocet čtyř zlodějů, to se neví. O jeho autorství se přetahují nejrůznější města v Provence, ale většinou vyhrává Marseille. Nejspíš proto, že je to největší město v regionu a také utrpělo nejvíce ztrát během morové epidemie před více než tři sta lety. Právě tato událost dodala dezinfekčnímu octu legendu, proslulost a následně marketinkový nástroj. Ocet čtyř zlodějů se dnes prodává především ve Francii a často je „vlajkovou lodí“ nejrůznějších bioobchodů. Najde se jak na regálech s podpůrnými léčivými produkty, tak s kuchyňskými ingrediencemi.

Černý mor, který zasáhl Marseille v roce 1720, propukl kvůli nedodržení karantény obchodní lodi s látkami ze Sýrie. Město se nakazilo ze štočků hedvábí, z nichž vyskákaly nakažené krysy. V průběhu epidemie vymřelo přibližně 60 procent obyvatel. Tehdejší protiepidemická opatření při podobných nákazách zahrnovala zákazy vycházení, shromažďování a opouštění města, svou roli hrála také dezinfekce. Ocet se od nepaměti používal při domácím úklidu a ze záznamů z doby epidemie lže vyčíst, že se s ním v domech nebožtíků umýval nehořlavý domácí mobiliář, především kovy a sklo. Ostatní se pálilo.

Během epidemie v Marseille docházelo též k rabování domů zemřelých, což bylo vnímáno jako vážný delikt. Podle pověsti rabovala i čtyřčlenná partička, které se loupežná činnost dobře dařila – mor se jim jako zázrakem vyhýbal. Když byli chyceni, ptal se jich soudce, jak je možné, že se v domech zemřelých nenakazili. Zloději se přiznali, že znají kouzelný elixír, který je před nemocí chrání. Bylo jim přislíbeno, že když prozradí jeho složení, budou omilostněni. Dále se už verze příběhu rozcházejí. V některých variantách svobodu dostali, v jiných je stejně pověsili.