Když mluvíme o hudbě, mluvíme o tom, co je v životě důležité

Ta zpráva silně znepokojila nejen široké čtenářské a novinářské kruhy, ale citelně se dotkla i hudebníků. Všichni společně dávali najevo zklamání, když v druhé půli ledna vydavatelství Condé Nast oznámilo hromadné propouštění v redakci serveru Pitchfork, navíc doprovázené nelogickým rozhodnutím včlenit tento titul do struktury pánského módního čtvrtletníku GQ. O unikátnosti a mezinárodním vlivu serveru možná nejlépe vypovídá skutečnost, že změny vyvolaly rozčarování dokonce i mezi těmi, kteří se tu netěšili velké přízni.    

„Ať už jste s jejich recenzemi souhlasili nebo ne, hudba potřebuje více žurnalistiky, a ne méně,“ solidárně zareagoval na síti X britský producent Dan le Sac, jehož jedna deska si na zdejší desetibodové škále vysloužila hodnocení 0.2 – což je jedno z historicky vůbec nejnižších skóre, jaké tu kdy kdo dostal.     

Náhlý vyhazov dvanácti lidí včetně šéfredaktorky Puji Patel spojený se zrušením redakční nezávislosti vzbudil oprávněné obavy nejen ohledně budoucnosti Pitchforku, ale i osudu hudební publicistiky a specializovaných médií obecně. Pokud si svou pozicí nemůže být jisté ani nejvlivnější hudební médium na světě, které úspěšně proplulo nástrahami informačního trhu 21. století, pak už si nemůže být jistý vůbec nikdo.

Vše se totiž událo za situace, kdy Pitchfork prošel sice složitou, ale zvládnutou dekádou, během níž odrostl svým elitářským kořenům a proměnil se v širokospektrální a nejinkluzivnější hudební médium, jaké kdy existovalo. Se záběrem od mainstreamového popu po raritní nahrávky z lokálních scén. Nikde jinde si člověk na jednom místě nemůže přečíst o Taylor Swift v sousedství recenze na tvorbu experimentální polské skladatelky Martyny Basty vydávající na slovenském labelu Warm Winters Ltd. Díky tomuto rozpětí si server udržel relevanci oproti mnoha konkurentům.