Dáme něco kavkazského?

Kavkazských restaurací u nás přibylo. Které jsou opravdu autentické a jak je poznat?

Už z principu jsou zdejší kavkazské podniky autentické méně – na většinu jídel je totiž potřeba otevřený oheň, což v českých restauracích není zpravidla technicky možné. Dál je kavkazská kuchyně založená na jižním podnebí, takže i na dostatku čerstvé a hlavně zralé zeleniny po celý rok. To tady taky úplně nejde. Já jsem vysazený na rajčata – a to je škoda mluvit. Zároveň je tamní kuchyň vnímaná jako svého druhu exotická, asi proto tu stojí docela hodně. Mrzí mě, že třeba letní salát, nejoblíbenější příloha v Arménii, kterou jíte, aby se ostatní jídlo dobře uložilo v žaludku, tady stojí 300 korun a musí se objednat jako samostatný pokrm. Je tu pár dražších míst, třeba Pomegranate, Old Armenia a Gruzie. Ceny jdou obecně nahoru, a tak je důležité vědět, jak kvalitně utratit peníze.

Pro úplnost, kavkazská kuchyně zahrnuje jídlo Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu. Nehrozí, že se při transferu do Česka stane něco podobného jako s vietnamskou kuchyní, která se tu často připravuje ochuzená o chuťově výrazné suroviny jako byliny a podobně?

Ve všech jídlech na Kavkaze je opravdu spousta bylin: kopru, koriandru nebo petržele. Podle toho si můžete udělat obrázek. Ale problém s autenticitou vidím trochu jinde. Češi jsou docela nenároční. I když třeba dostanou jídlo podle nějaké pozměněné receptury, řeknou si: Hm, to je zajímavý – a pochutnají si. Nevědí, jak to má chutnat, a přijmou to. Na druhou stranu, když jsem začínal točit videa o restauracích, byla úroveň gastronomie i fastfoodu někde jinde. Lidé vnímali hamburger coby jakýkoli karboš v housce. Teď chtějí vymazlené maso a místo suché housky máslovou briošku. Je to postupný proces.